Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

O prázdných místech

Každý z nás v životě něco ztratil, něco anebo někoho. Snažíme se obklopit jistotami, doufáme ve stálost toho, co tvoří náš soukromý vesmír. Ale ty jistoty někdy prasknou jako mýdlové bubliny a co nám zbyde? Jen prázdná místa…

Kolik je lidí, tolik je možností různých ztrát. Ztráta někoho blízkého, milované osoby, je asi tou nejhorší z nich. A kolik je lidí, tolik je způsobů, jak se vyrovnat s prázdnotou, která poté nastane. Některé příběhy jsou vážně fascinující.

Znám starší pár, který přišel o dvě děti. Holčička zemřela maličká a syn v osmnácti spáchal sebevraždu. Takovou hrůzu si ani neumím představit. Manželé ale našli sílu dál žít, po čtyřicítce si pořídili dvojčata a dočkali se i vnoučat, která dokázala prázdná místa v srdcích vymazat.

Rozchod s partnerem zanechá taky bolavou bílou skvrnu. Mnoho měsíců visel v mé koupelně pánský župan, který jsem nedokázala uklidit ani vyhodit. Tak dobře se do něj brečelo! Až když si župan nenuceně vypůjčil můj nový přítel, prázdné místo bylo zaplněno a nežádoucí kouzlo zrušeno.

Mému bývalému sousedovi zkrachovalo podnikání – přišel úplně o všechno. Žena od něj odešla, musel se odstěhovat z bytu a jediný člověk, který mu zbyl, byla jeho maminka. Bohužel brzy potom zemřela a soused zůstal úplně sám, jako uprostřed pouště. Až příliš mnoho prázdných míst donutilo muže k činu: za peníze, které zdědil po matce, koupil stavební parcelu v nedaleké vesničce, a začal stavět dům. Naštěstí si našel dobrou práci a všechny vydělané peníze „prostavěl“. Dům pomalu rostl, pracoval jen vlastníma rukama, s příležitostnou pomocí známých. Bez kapitálu, bez půjčky. Když měl hotovou hrubou stavbu, jako zázrakem potkal svou lásku z mládí - a pak už bylo všechno hračka, když na to byli dva.

Že nejlepší a nejvěrnější přítel člověka je pes, vědí všichni, kteří nějakého mají. Jeho život je ale v poměru k tomu lidskému až příliš krátký. Ztratíme-li ho, prázdné místo je obrovské. V jednom domě měli krásného loveckého ohaře s podmanivýma očima. Doprovázel svého pána na toulkách lesem, hlídal dům a byl první, kdo každý den vítal své dvounožce u venkovní branky. Měl se dožít dvanácti, ale nakonec tu byl šestnáct let, než odešel do psího nebe a opustil svého pána.

V domku žila taky kočka. Ta byla pro pána vždycky nedůležitá, někde daleko za milovaným psem. Neviděl její lesklý kožíšek a úchvatné žluté oči, nezajímalo ho, že díky ní myši obcházely dům obloukem. Byla to prostě jen kočka.

A přece to byla právě ona, kdo s neuvěřitelným instinktem zaplnil prázdné psí místo. První den po smrti psa se domácím ani nechtělo z práce domů – báli se prázdného dvora, osiřelé branky. Naskytl se jim ale nečekaný pohled: po dlážděné cestičce na dvorku plavně přiběhla kočička a s nadšeným mňoukáním se téměř pověsila na kliku od branky. I když si stoupla na zadní, nedosáhla totiž tak vysoko, jako pes. Nutno říci, že kočka dřív na dvůr nikdy nechodila, to bylo psí výsostné území!

Páníčci se smáli a do toho si kradmo utírali slzy, když viděli ten kočičí uvítací výbor. Bylo jim hned trochu líp. A kočka? Ta samozřejmě velice stoupla v ceně. Dokonce i pán ji pohladil a kroutil hlavou nad její intuicí.

Věřím, že na ten kočičí kousek obyvatelé domku hned tak nezapomenou. A já bych téhle kočce moc přála, aby si svůj vylepšený status podržela i tehdy, až páníčkovi otrne a přinese si domů nové roztomilé štěně…

 

Autor: Irena Knorrová | neděle 27.11.2016 18:00 | karma článku: 21,16 | přečteno: 317x
  • Další články autora

Irena Knorrová

Usedlost Cibulka 2024 - nádech k novému životu (fotoblog)

Košířská viniční usedlost Cibulka má za sebou bohatou historii. Vlastníci se tu střídali, období rozkvětu počátkem 19. století skončilo časem totálního zmaru. Vybydlené doupě squaterů koupila Nadace rodiny Vlčkových v r. 2021.

21.3.2024 v 15:00 | Karma: 11,75 | Přečteno: 200x | Diskuse| Fotoblogy

Irena Knorrová

Park Cibulka 2024 - 200 let po svém založení (fotoblog)

Pradávno je tomu, co se lidé zabydleli v údolí pod pražským kopcem Vidoule - svědčí o tom nalezené kostry z doby laténské i nálezy bronzových šperků. Od středověku pak tu stojí i jedna z viničních usedlostí, později zvaná Cibulka.

19.3.2024 v 20:00 | Karma: 13,46 | Přečteno: 201x | Diskuse| Fotoblogy

Irena Knorrová

1. března 2042, kdesi v Jižních Čechách (minihříčka)

Dům z červených cihel se koupe v zimním slunci, které už brzy zmizí za lesem. Muž na přední terase se snaží zahlédnout na příjezdové cestě auto, ale silnice je opuštěná, pohlcená stíny hustých smrků.

27.4.2022 v 18:00 | Karma: 10,76 | Přečteno: 269x | Diskuse| Ona

Irena Knorrová

Sobota ve městě růží (fotoblog)

Jen jednomu městu sluší růžová a může se hrdě nazývat "městem růží". Je to jihočeská Blatná, která výstavou růžových aranží vzpomíná na sedmdesátiletou tradici pěstování těchto květin na zdejších plantážích.

6.7.2021 v 18:00 | Karma: 17,59 | Přečteno: 332x | Diskuse| Fotoblogy

Irena Knorrová

Švédský most, bábovka a vodní hamr (fotoblog)

Kamenný most přes Padrťský potok, postavený počátkem 17. století, je to první, co musí vidět každý návštěvník obce Dobřív. Noha švédského vojáka na něj pravděpodobně nikdy nevstoupila, ale v třicetileté válce měl důležitý úkol:

26.5.2021 v 13:00 | Karma: 15,80 | Přečteno: 272x | Diskuse| Fotoblogy

Irena Knorrová

Velká říjnová barevná revoluce (fotoblog)

Dodržuji opatření. Na své příbuzné nekašlu a ruce mám čisté. Chodím jen do práce a domů spát - sama. Ale když se říjen vybarví a vysluní jako o víkendu, musím ven, do lesa, do Brd. Dá-li se v kráse utonout, měla jsem dnes namále!

27.10.2020 v 8:00 | Karma: 18,53 | Přečteno: 295x | Diskuse| Fotoblogy

Irena Knorrová

Dělostřelecké ozvěny (fotoblog)

Ozvěny statisíců výstřelů a explozí byly po mnoho let součástí života obyvatel Podbrdska - přes bariéru lesa doléhaly z Jordánu a Toku až do Příbrami. Vojenské střelby jsou však už jen minulostí dnešní krajiny ticha...

20.9.2020 v 18:00 | Karma: 13,20 | Přečteno: 308x | Diskuse| Fotoblogy

Irena Knorrová

Za divokými kosatci (fotoblog)

Iris siberica - kosatec sibiřský - je moje kytka. Počátkem léta rozkvétá na Padrťských pláních a barví louky svou sytou modří. Neobvyklý úkaz brdské přírodě sluší, ale brzy pomíjí, takže sedlám svého cyklo-oře a vyrážím!

13.7.2020 v 18:00 | Karma: 17,66 | Přečteno: 282x | Diskuse| Fotoblogy

Irena Knorrová

Cesta na střechu Brd (fotoblog)

Kdo chce pokořit nejvyšší vrchol Brd, pověstný Tok, musí ujít nejméně 15 km a zdolat převýšení cca 300 m. Pak ale stane na místě ještě nedávno prakticky nepřístupném, kam noha civilisty nesměla vstoupit téměř po celé století...

24.5.2020 v 18:00 | Karma: 22,91 | Přečteno: 545x | Diskuse| Fotoblogy

Irena Knorrová

Červený kostel - zachráněn před zkázou (fotoblog)

Na počátku byl kostel. Ve 12. století ho nad starou řekou Vltavou nechala postavit paní Zdislava, matka velmože Jiřího z Milevska. Románský kostelík stál osamocený u řeky, která se jako modrý had kroutila mezi loukami a skalami.

16.2.2020 v 18:00 | Karma: 23,47 | Přečteno: 654x | Diskuse| Fotoblogy

Irena Knorrová

Památka zesnulých - v boji padlých

A tak tu leží pospolu, bratrstvo ve zbrani, ve smrti jsou si všichni rovní. Vojáci všech hodností, příslušností i národností, odpočívají tu dnes již beze zbraní, neboť na tomto místě byl vyhlášen konečný mír...

31.10.2019 v 18:00 | Karma: 15,92 | Přečteno: 304x | Diskuse| Fotoblogy

Irena Knorrová

Sado-maso túra Českým rájem

V Českém ráji je tolik turistických cílů, naučných stezek, hradů a zámků, jako je v makovici zrnek máku. My jsme si vybrali údajně jednu z nejkrásnějších tras nedaleko Turnova, zahrnující dva skalní hrady – Frýdštejn a Vranov.

16.7.2019 v 18:00 | Karma: 17,13 | Přečteno: 638x | Diskuse| Fotoblogy

Irena Knorrová

Nádherný park paní Nádherné

Za romantickým exteriérem jsme se vypravili do Vrchotových Janovic. Poslední šlechtickou majitelkou zdejšího zámku a parku byla známá baronka Sidonie Nádherná, a tak možná narazíme i na nějaký romantický příběh.

10.6.2019 v 19:55 | Karma: 17,50 | Přečteno: 418x | Diskuse| Fotoblogy

Irena Knorrová

Jarní nadělení v Kladrubech

Jsou jako bílí andělé. Nádherné bytosti z jiného světa. Při pohledu na ně cítíte, jak se Vám srdce rozbuší obdivem i podvědomou bázní. Nejsou to jen obyčejní koně, jsou to KLADRUBÁCI!

15.4.2018 v 18:00 | Karma: 16,99 | Přečteno: 358x | Diskuse| Fotoblogy

Irena Knorrová

Polibek vampýra aneb jak se rodí reliéf (ze zápisků řezbáře)

Už ani nevím, kdy jsem vzal prvně do ruky řezbářský dláto. To asi ještě žil děda a já byl u něj jako kluk na prázdninách, v tom starým domě nad řekou Váh. Vyřezával figurky z lipovejch špalíčků a to dřevo tak krásně vonělo...

10.9.2017 v 18:00 | Karma: 14,74 | Přečteno: 448x | Diskuse| Ostatní

Irena Knorrová

Krajinou pramenů (fotoblog ze Slavkovského lesa)

Centrální partie Slavkovského lesa vítají poutníka zvláštní melancholickou náladou. Krajina ztichla a ponořila se do vzpomínek na dávné události, jaké se nikde jinde nestaly. Byla přetvářena, ničena - vydrancována a opuštěna.

13.8.2017 v 18:00 | Karma: 11,44 | Přečteno: 371x | Diskuse| Fotoblogy

Irena Knorrová

Kostel duchů

Les sebevrahů v Japonsku, opuštěná vojenská nemocnice v Německu, morový ostrov v Itálii a taky český rozpadající se kostel, jehož lavice obsadili "duchové". To jsou některá z nejděsivějších míst celosvětového žebříčku.

9.7.2017 v 18:00 | Karma: 20,42 | Přečteno: 578x | Diskuse| Fotoblogy

Irena Knorrová

Military May (fotoblog)

Máj je sice lásky čas, ale taky je časem, kdy si připomínáme konec druhé světové války. Milovníci historie a fandové armádní techniky a zbraní míří na Slivici u Milína: tady se 11. - 12. května odehrála poslední bitva války.

14.5.2017 v 19:00 | Karma: 14,54 | Přečteno: 352x | Diskuse| Fotoblogy

Irena Knorrová

Jak rodí babička

Moje dítě, co už dávno není dítětem, mi jednou bez varování oznámilo, že čeká dítě. Já vím, to už je úděl matek, které mají dceru. Generační kolo se pootočí, z holčičky je najednou máma a z matky, byť třeba věkem mladé - babička!

9.4.2017 v 19:15 | Karma: 24,17 | Přečteno: 1119x | Diskuse| Ona

Irena Knorrová

Daňci, kam se podíváš!

V Blatné, málo platné, je krásně. I když teprve končí únor, tady se o vládu hlásí jaro, a to s plnou parádou. Po ledu a sněhu ani památky a nad pohádkovým zámkem visí modrá obloha jako vymetená.

26.2.2017 v 20:00 | Karma: 18,19 | Přečteno: 317x | Diskuse| Fotoblogy
  • Počet článků 83
  • Celková karma 12,60
  • Průměrná čtenost 720x
Kdysi jsem chtěla být operní pěvkyní a nebo slavnou novinářkou, ale osud mě srovnal do latě. I ten nejobyčejnější život ovšem nabízí spoustu námětů pro psaní. Moje rodina, přátelé, muži, zvířata, umění, příroda i město – to všechno je mojí inspirací…

Motto: Skutečně nejvzácnější chvíle v životě se počítají na okamžiky, kdy je hluboce rozrušena vaše duše (Soichiro Honda)