TIZIANO VANITAS, „marnost“, jež věčnost přetrvá

Předesílám, že nejsem znalkyní výtvarného umění. Jsem jenom obdivovatelka krásy a výstava děl italského mistra Tiziana slibovala, že si v tomto ohledu přijdu na své.

Výstava: Tiziano Vanitas - básník obrazu a odstínu krásy

Místo konání: Císařská konírna Pražského hradu

Doba trvání: 15.12.2015 – 20.03.2016

Vstupné: plná cena 180,- Kč

Kurátoři výstavy: Prof. Lionello Puppi, Prof. Serena Baccaglini

Koordinátorka výstavy: Monika Burian Jourdan

Organizace: Správa Pražského hradu, Art for public

Uspořádání výstavy se neobešlo bez problémů – její zahájení se třikrát posouvalo. Poprvé kvůli údajným komplikacím na italské straně, nedostatku finančních prostředků a naposledy s ohledem na zhoršenou bezpečnostní situaci v Evropě. Nakonec se však přece jen na Hradě sešlo snad více mistrových obrazů, nežli jich kdysi měl ve své sbírce Rudolf II.

Tizian (Tiziano Vecellio), významný malíř pozdní renesance, žil přibližně v letech 1485 až 1576. Nežli jeho život ukončila v požehnaném věku morová epidemie v Benátkách, ztvárnil ve svém díle mnoho náboženských a mytologických námětů, maloval krajiny i portréty. Byl uznávaným malířem již ve své době – na výstavě je k vidění také diplom, kterým ho císař Karel V. roku 1533 jmenoval Rytířem římského impéria.

Na výstavě jsou kromě samotných autorových děl k vidění také obrazy z Tizianovy dílny při jeho benátské rezidenci v Biri Grande, vystaveno je několik malířových portrétů. Chybí bohužel významné rozměrné plátno Apollo a Marsyas, jehož zapůjčení se nepodařilo dohodnout s obrazárnou zámku Kroměříž. Na tomto díle, které je označováno za nejvýznamnější v České republice vůbec, pracoval Tizian téměř tři desítky let až do své smrti. Obraz se stejným názvem však naštěstí v expozici uvidíte: pochází stejně jako velká část prezentovaných děl ze soukromé sbírky a podle autorů výstavy se na něm Tizian podílel.

Vrcholem jsou ovšem slavné umělcovy portréty – pro mě především fascinující Flóra, kráska s pověstnými rezavými vlasy a bezchybnou pletí. Obraz, zapůjčený z galerie Uffizzi ve Florencii, je svěží a září barvami, jako by ho malířův štětec dokončil teprve nedávno a nikoliv před pěti sty lety. Odpoutat se od něj je těžké, přitahuje oči jako magnet.

I ostatní ženské portréty jsou opravdu nádherné, a to přesto, nebo právě proto, že vyobrazené dámy jsou kypré až boubelaté a vystavují na odiv své obliny, faldíky, možná i dvojitou bradičku! Překrásná Flóra, Venuše, Pandora oplývají takovou ženskostí a půvabem, že i současní muži před nimi strnou v úžasu a na chvíli zapomenou na současný ideál štíhlé krásy.

Slavné portréty mladé ženy se soustavou zrcadel, označované jako Vanitas – alegorie marnosti (Vanitas vanitatum - marnost nad marnost), pak dokazují výjimečnost Tizianova mistrovství. Ač se latinský výraz „vanitas“ dá přeložit také jako „nicotnost, povrchnost“, obrazy s tímto podtitulem vyzařují tajemné světlo jako luxusní drahokamy, a stejně tak věčná bude (doufám) jejich krása…

Odkazy:

http://tiziano.cz/

http://www.artmuseum.cz/reprodukce2_pohled.php?dilo_id=7969