Se smrtí se nežertuje

Pominula jsem divokou minulost kosteleckého donchuána a dala mu ještě šanci: když už nebylo třeba nic skrývat, jeho nesmělost byla ta tam a můj miláček byl neustále žhavý jak formule před závodem.

Udělal ze mě zase tu bohyni sexu, kterou jsem kdysi bývala. Vrchnost na nebesích má ale dost zvrácený smysl pro humor a pěkně si s námi pohrává, zkouší, co vydržíme…

Pája nebyl partner, jakého bych s radostí představila své rodině. Neměl nic, než tu značkovou košili na pěkné muskulatuře a otřískané auto, bavit se s ním dalo tak leda o jídle nebo rybaření, to miloval! Takže vymyslet třeba nějaký společný program byl docela problém – v kině jsem musela vybrat film, kterému by rozuměl, nebo ho vzít třeba do lesa na houby, to měl taky rád.  Přesto začal Pája uvažovat o společném bydlení (podporován svou matkou, která se už těšila, že svého svobodného čtyřicetiletého synáčka konečně udá). Já ale přemýšlela, jestli si ho vůbec mám nechat, nebo mu radši neplést hlavu - byli jsme něco jako princezna a námořník…

Ale zřejmě jsem kocourka podcenila: byl velice cílevědomý a šel si za svým snem, a to nastěhovat se ke mně! Nenápadně začal obsazovat dobyté území. Moje koupelna byla brzy plná jeho gelů a potřeb na holení, pak přišla na řadu skříň v ložnici, v níž se snad samy rozmnožovaly pánské slipy a trička.

Já ale pořád odolávala a tak přišel silnější kalibr.

Jednou se takhle Pájovi udělalo v práci zle, nemohl dýchat a cítil takovou divnou slabost. Nějak se dopravil k lékaři a byl odeslán šupem do nemocnice s podezřením na infarkt. To se ale nepotvrdilo, poslali ho domů, ale dobré to nebylo, pořád se cítil hrozně a pak se přidaly ještě střevní potíže. No tak teď už si ho v nemocnici nechali, udělali nějaké testy, magnetickou rezonanci, ale ještě než byly známé výsledky, někdo z doktorů mu údajně řekl, že by to mohla být rakovina tlustého střeva. Pája se zachoval jako chlap: řešil to prostě tak, jak to pánové dělají, alkoholem a pořádnou dávkou nikotinu, aby už to měl rychle za sebou. Vypadal vážně hrozně, zhubl 5 kilo, pod očima kruhy.

A co teď?  Nebylo náhodou mojí svatou povinností konečně mu nabídnout svůj byt, poskytnout mu veškerou možnou péči a doplatit jeho dlužné zdravotní pojištění? Zakládá skvělý sex a několikatýdenní známost právo na lásku a péči až za hrob? Varovné světýlko v hlavě se mi zase rozsvítilo, váhala jsem moc dlouho…

Pája mi sdělil, že to nebyl nádor, ale zřejmě vřed ve střevě, který praskl a proto mu bylo tak zle. Uzdravil se jako zázrakem! Vůči mně ochladl, asi jsem ho zklamala a kvůli své tvrdošíjnosti se stala neperspektivní.

„Ty jsi ale kráva, miláčku!“ To byla jeho poslední slova, když jsem mu odmítla vrátit prstýnek, který mi nedávno z velké lásky věnoval (ne, že by byl tak cenný, ale jsem prostě sentimentální). A tak ani nevím, kam se chudák poděl - maminka mu totiž nakázala, aby se bez prstenu domů nevracel!