Tenhle hotel není pro starý

Azyl pro milence, hodinový hotel – to jsou zařízení, na něž můžeme narazit v nějakém pochybném inzertním plátku. Moje kamarádka Anička si donedávna nedovedla představit, že by něco takového někdy potřebovala,

zvláště v pokročilém věku 48 jar. Ale stalo se, život se jí převrátil vzhůru nohama a při tom saltu se třemi vruty se seznámila s Vladkem, ženatým šedesátníkem, jehož vitalita se neslučovala s jeho vyhaslým manželstvím. Bydleli od sebe stovky kilometrů a času bylo přitom tak málo  - takže někdy se sešli v Praze jen na chvíli a nápad s hotelem zvaným „hodinový“ se prostě vynořil…

Zamilovaní senioři se vydali prozkoumat nepoznané rozkoše hlavního města. Hotýlek v zastrčené uličce vypadal zvenku celkem nenápadně, uvnitř recepce a minibar, vše ponořené do pološera a laděné do červené barvy. Aničce už z toho nezvyklého prostředí začaly cukat koutky, ale ještě se vydržela nesmát. Znuděný personál dva postarší návštěvníci vůbec neudivili, recepční jim bez zájmu vydala klíč a vyslala je úzkou chodbičkou na privát.

V pokoji to ale už vydržet nešlo. Vybrali si nejmenší a nejlevnější pokojíček, nazvaný „hrc, prc“.  Měl asi 8 metrů čtverečních, dvoulůžko pokryté chatrným hadříkem a všude kolem i na stropě zrcadla. Miniaturní sprchový kout a ŽÁDNÉ přikrývky! Když Vladko uviděl všechna ta zrcadla, ucukl zděšením a vypadalo to, že z pokoje okamžitě prchne. Měli ale zaplacenou celou hodinu za 500 korun českých, takže se chvíli svíjeli smíchy na pronajaté posteli a nakonec je touha přemohla a oni uskutečnili svůj záměr pomilovat se a aspoň okamžik být spolu sami. Stále se chechtající pak vypadli z hotýlku ven a věděli, že takové zařízení už nikdy nenavštíví.

Neviděli ani luxusnější pokoje s vířivkou a postelí s nebesy, ale to jim vůbec nevadilo. Oběma došlo, že společný čas chtějí trávit nějak důstojněji a budou muset přeorganizovat své životy. Hotel páchnoucí levným sexem nechali daleko za sebou a vydali se k řece krmit labutě, tak čisté, bílé, nevinné…