Červený kostel - zachráněn před zkázou (fotoblog)

16. 02. 2020 18:00:00
Na počátku byl kostel. Ve 12. století ho nad starou řekou Vltavou nechala postavit paní Zdislava, matka velmože Jiřího z Milevska. Románský kostelík stál osamocený u řeky, která se jako modrý had kroutila mezi loukami a skalami.

Byl zasvěcen sv. Bartoloměji, ale podle barvy zdiva se mu říkalo Ruffa Ecclesia – červený kostel. Dal jméno postupně vznikající osadě Červená a také říčnímu úseku odtud až ke Zvíkovu, plnému peřejí a zrádných tůní. Červenské proudy, divoké a nebezpečné, byly postrachem vorů a lodí, a tak se kostelík stal pravidelnou zastávkou a místem modlitby plavců za zdárnou plavbu...

Ve 20. století se Červená nad Vltavou rozkládala na obou březích řeky, byla tu škola, fara, četnická stanice a několik mlýnů, restaurací a penziónů pro výletníky a vodáky. Budovatelská 50. léta znamenala ale zánik tohoto oblíbeného letoviska – bylo rozhodnuto, že 47 domů nenávratně pohltí orlická přehradní nádrž. Kostelík se samostatnou zvonicí a přilehlým plaveckým hřbitovem měl být původně též zatopený, ale zřejmě byl Bohu opravdu milý, protože „andělé“ v podobě tří pražských památkářů, Hacara, Kotrby a Vaněčka, iniciovali v r. 1958 jednání o záchraně kostela. Tito pánové po obhlídce místa doporučili zachovat kostel pro nespornou památkovou hodnotu: hlavně unikátní „vysoce vypjatou žebrovou klenbu presbytáře“, možná nejstarší tohoto typu v Čechách.

Jak už v té době bylo zvykem, političtí vládci regionu nesdíleli žádnou přecitlivělost památkářů ohledně historických památek, jež měly padnout za oběť vodnímu dílu. Národní výbor v Milevsku se vyjádřil v tom smyslu, že si drahou záchranu „svědka církevního tmářství a feudalismu“ rozhodně nepřeje a také se pozastavil nad finanční náročností záměru v době, kdy neměl „dostatek prostředků na výstavbu daleko důležitějších akcí“. Jednání státních úředníků, památkářů a vodohospodářů se vlekla - nakonec doporučili zachování kostela v Červené. Ministerstvo energetiky a vodního hospodářství však definitivně zamítlo variantu zatopení památky až v r. 1960.

Mezitím probíhaly přípravné práce, navrženo bylo rozebrání kostela, očíslování a přenesení vzácných stavebních prvků na nové místo mimo zátopové území. Původní bloky byly nově dozděny do středověké podoby kostela – byly zrušeny např. schody na kůr, přistavěné později.

Podle tehdejšího ministra školství a kultury Kahudy měla být v kostele zřízena expozice, která by byla „svědectvím kladného vztahu socialistického státu k památkovému dědictví“, ale naštěstí se tak nestalo.

S velkým úsilím se podařilo přenést fragmenty středověkých fresek – s jejich záchranou se totiž začalo až v době, kdy byla odstraněna střecha a malby poškodila voda... O vnitřní vybavení se přihlásila církev, zvony se už do nové stavby nevrátily a další mobiliář se později stal kořistí zlodějů. Interiér je tedy stroze vybaven lavicemi, oltářem, varhanami a obrazem se sv. Annou. Ten byl zázračně nalezen po nájezdu zlodějů, schovaný v sakristii za skříní.

Průčelí zdobí krásné sluneční hodiny s latinským nápisem, v němž je zakomponováno i jméno autora hodin - Josefa Kronbergera. Dle textu ukazují hodiny přesný čas v době jarní a podzimní rovnodennosti.

Součástí areálu kostela je také samostatné stojící zvonice. Ta byla postavena mnohem později než kostel a pro její údajně malou památkovou hodnotu byla odstřelena dynamitem a nově postavena její kopie.

V 19. století byl u kostela založen hřbitov. Rozkládal se na třech terasách ve svahu a byl plný zdobených litinových křížů.

Zbytky kamenných zídek, které hřbitov ohraničovaly, jsou při nízkém stavu vody stále patrné.

Jak to bylo s exhumací ostatků, nevědí přesně ani pamětníci. Prostý hrob s pamětní deskou najdete na půvabném lesním hřbitůvku v Květově – Svatém Janu.

Zde by měly být ostatky ze hřbitova v Červené uloženy. Dovede vás sem už z dálky viditelný farní kostel sv. Jana Křtitele.

V Květově je k vidění miniskanzen s krásně restaurovanými barokními statky.

A na konci vyprávění je zase kostel.

Když před Vánoci roku 1961 zaduněly nad zaplaveným údolím slavnostní salvy na znamení dokončení vodního díla, zmizela pod hladinou osada Červená a zůstal jen rozestavěný kostel, posunutý o pár desítek metrů nad zátopovou linii. Zkolaudován byl až v roce 1964 a dnes mu dělají společnost rekreační chaty, patřící k vesničce s podivným názvem Vůsí.

Původní kostel byl od řeky zdálky viditelný a upozorňoval na začátek obávaných Červenských proudů. Dnes se ztrácí ve vzrostlém lese a jen kamenné schody vedoucí od jezera vzhůru naznačují, že tam někde je. Němý svědek dramatické proměny Povltaví, který ale dokáže vyprávět svůj fascinující příběh, chceme-li mu naslouchat...

Kostelík přináleží k farnosti Květov a bývá přístupný jen dvakrát do roka. Týden po Velikonocích, kdy se zde koná tradiční „Provodní“ mše, u příležitosti začátku plavecké sezóny. Na podzim pak je tu sloužena mše o svátku sv. Bartoloměje.

Zdroje a odkazy:

http://kvetov.klastermilevsko.cz/bohosluzby-a-kontakt-cervena/

Jan Čáka: Zmizelá Vltava

Unikátní dobové fotografie a video:

www.znicenekostely.cz

https://www.ceskatelevize.cz/porady/873537-hledani-ztraceneho-casu/202324246000317-vltava-v-obrazech-33/

Autor: Irena Knorrová | neděle 16.2.2020 18:00 | karma článku: 23.33 | přečteno: 654x

Další články blogera

Irena Knorrová

Usedlost Cibulka 2024 - nádech k novému životu (fotoblog)

Košířská viniční usedlost Cibulka má za sebou bohatou historii. Vlastníci se tu střídali, období rozkvětu počátkem 19. století skončilo časem totálního zmaru. Vybydlené doupě squaterů koupila Nadace rodiny Vlčkových v r. 2021.

21.3.2024 v 15:00 | Karma článku: 11.39 | Přečteno: 190 | Diskuse

Irena Knorrová

Park Cibulka 2024 - 200 let po svém založení (fotoblog)

Pradávno je tomu, co se lidé zabydleli v údolí pod pražským kopcem Vidoule - svědčí o tom nalezené kostry z doby laténské i nálezy bronzových šperků. Od středověku pak tu stojí i jedna z viničních usedlostí, později zvaná Cibulka.

19.3.2024 v 20:00 | Karma článku: 12.72 | Přečteno: 170 | Diskuse

Irena Knorrová

1. března 2042, kdesi v Jižních Čechách (minihříčka)

Dům z červených cihel se koupe v zimním slunci, které už brzy zmizí za lesem. Muž na přední terase se snaží zahlédnout na příjezdové cestě auto, ale silnice je opuštěná, pohlcená stíny hustých smrků.

27.4.2022 v 18:00 | Karma článku: 10.76 | Přečteno: 269 | Diskuse

Irena Knorrová

Sobota ve městě růží (fotoblog)

Jen jednomu městu sluší růžová a může se hrdě nazývat "městem růží". Je to jihočeská Blatná, která výstavou růžových aranží vzpomíná na sedmdesátiletou tradici pěstování těchto květin na zdejších plantážích.

6.7.2021 v 18:00 | Karma článku: 17.37 | Přečteno: 332 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Marek Trizuljak

Od prvního jarního dne k Velikonočním svátkům

Rovnodennost, první jarní den, úplněk a brzy poté velikonoční svátky. Obrazové dojmologie ... ... ...

28.3.2024 v 15:39 | Karma článku: 11.20 | Přečteno: 102 | Diskuse

Jaromír Šiša

Auto moto veteráni všude možně i jinde.

Třeba pod střechou velkých prostorných i malých útulných muzeí. Nebo na všech možných srazech, případně je potkáváme jen tak v prostoru. Pro svoji krásu a eleganci je obdivujeme a s úctou k těm, kteří jim vdechli nový živý život.

28.3.2024 v 10:03 | Karma článku: 35.93 | Přečteno: 1821 | Diskuse

Petr Široký

Jak jsem potkal brouky (Díl LXII. - Rokycany 12 - Jaro je tu)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

28.3.2024 v 8:42 | Karma článku: 16.54 | Přečteno: 183 | Diskuse

Martina Pazourová

Po dešti......

Nenapadá mě nic jiného, než text písně paní Judity Čeřovské.Foto Nikon D 70. Jo, a dalo to docela fušku :-)

25.3.2024 v 23:00 | Karma článku: 12.40 | Přečteno: 212 | Diskuse

Veronika Foglová

Květná neděle 2024

Uteklo to jako voda, a svatopostní doba nám vstoupila do své závěrečné fáze - Svatého týdne, po němž nadejdou Velikonoce.

24.3.2024 v 15:21 | Karma článku: 11.18 | Přečteno: 158 | Diskuse
Počet článků 83 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 719

Kdysi jsem chtěla být operní pěvkyní a nebo slavnou novinářkou, ale osud mě srovnal do latě. I ten nejobyčejnější život ovšem nabízí spoustu námětů pro psaní. Moje rodina, přátelé, muži, zvířata, umění, příroda i město – to všechno je mojí inspirací…

Motto: Skutečně nejvzácnější chvíle v životě se počítají na okamžiky, kdy je hluboce rozrušena vaše duše (Soichiro Honda)

 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...