Čtvrtek 2. dubna 2020, svátek má Erika
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 2. dubna 2020 Erika

Červený kostel - zachráněn před zkázou (fotoblog)

16. 02. 2020 18:00:00
Na počátku byl kostel. Ve 12. století ho nad starou řekou Vltavou nechala postavit paní Zdislava, matka velmože Jiřího z Milevska. Románský kostelík stál osamocený u řeky, která se jako modrý had kroutila mezi loukami a skalami.

Byl zasvěcen sv. Bartoloměji, ale podle barvy zdiva se mu říkalo Ruffa Ecclesia – červený kostel. Dal jméno postupně vznikající osadě Červená a také říčnímu úseku odtud až ke Zvíkovu, plnému peřejí a zrádných tůní. Červenské proudy, divoké a nebezpečné, byly postrachem vorů a lodí, a tak se kostelík stal pravidelnou zastávkou a místem modlitby plavců za zdárnou plavbu...

Ve 20. století se Červená nad Vltavou rozkládala na obou březích řeky, byla tu škola, fara, četnická stanice a několik mlýnů, restaurací a penziónů pro výletníky a vodáky. Budovatelská 50. léta znamenala ale zánik tohoto oblíbeného letoviska – bylo rozhodnuto, že 47 domů nenávratně pohltí orlická přehradní nádrž. Kostelík se samostatnou zvonicí a přilehlým plaveckým hřbitovem měl být původně též zatopený, ale zřejmě byl Bohu opravdu milý, protože „andělé“ v podobě tří pražských památkářů, Hacara, Kotrby a Vaněčka, iniciovali v r. 1958 jednání o záchraně kostela. Tito pánové po obhlídce místa doporučili zachovat kostel pro nespornou památkovou hodnotu: hlavně unikátní „vysoce vypjatou žebrovou klenbu presbytáře“, možná nejstarší tohoto typu v Čechách.

Jak už v té době bylo zvykem, političtí vládci regionu nesdíleli žádnou přecitlivělost památkářů ohledně historických památek, jež měly padnout za oběť vodnímu dílu. Národní výbor v Milevsku se vyjádřil v tom smyslu, že si drahou záchranu „svědka církevního tmářství a feudalismu“ rozhodně nepřeje a také se pozastavil nad finanční náročností záměru v době, kdy neměl „dostatek prostředků na výstavbu daleko důležitějších akcí“. Jednání státních úředníků, památkářů a vodohospodářů se vlekla - nakonec doporučili zachování kostela v Červené. Ministerstvo energetiky a vodního hospodářství však definitivně zamítlo variantu zatopení památky až v r. 1960.

Mezitím probíhaly přípravné práce, navrženo bylo rozebrání kostela, očíslování a přenesení vzácných stavebních prvků na nové místo mimo zátopové území. Původní bloky byly nově dozděny do středověké podoby kostela – byly zrušeny např. schody na kůr, přistavěné později.

Podle tehdejšího ministra školství a kultury Kahudy měla být v kostele zřízena expozice, která by byla „svědectvím kladného vztahu socialistického státu k památkovému dědictví“, ale naštěstí se tak nestalo.

S velkým úsilím se podařilo přenést fragmenty středověkých fresek – s jejich záchranou se totiž začalo až v době, kdy byla odstraněna střecha a malby poškodila voda... O vnitřní vybavení se přihlásila církev, zvony se už do nové stavby nevrátily a další mobiliář se později stal kořistí zlodějů. Interiér je tedy stroze vybaven lavicemi, oltářem, varhanami a obrazem se sv. Annou. Ten byl zázračně nalezen po nájezdu zlodějů, schovaný v sakristii za skříní.

Průčelí zdobí krásné sluneční hodiny s latinským nápisem, v němž je zakomponováno i jméno autora hodin - Josefa Kronbergera. Dle textu ukazují hodiny přesný čas v době jarní a podzimní rovnodennosti.

Součástí areálu kostela je také samostatné stojící zvonice. Ta byla postavena mnohem později než kostel a pro její údajně malou památkovou hodnotu byla odstřelena dynamitem a nově postavena její kopie.

V 19. století byl u kostela založen hřbitov. Rozkládal se na třech terasách ve svahu a byl plný zdobených litinových křížů.

Zbytky kamenných zídek, které hřbitov ohraničovaly, jsou při nízkém stavu vody stále patrné.

Jak to bylo s exhumací ostatků, nevědí přesně ani pamětníci. Prostý hrob s pamětní deskou najdete na půvabném lesním hřbitůvku v Květově – Svatém Janu.

Zde by měly být ostatky ze hřbitova v Červené uloženy. Dovede vás sem už z dálky viditelný farní kostel sv. Jana Křtitele.

V Květově je k vidění miniskanzen s krásně restaurovanými barokními statky.

A na konci vyprávění je zase kostel.

Když před Vánoci roku 1961 zaduněly nad zaplaveným údolím slavnostní salvy na znamení dokončení vodního díla, zmizela pod hladinou osada Červená a zůstal jen rozestavěný kostel, posunutý o pár desítek metrů nad zátopovou linii. Zkolaudován byl až v roce 1964 a dnes mu dělají společnost rekreační chaty, patřící k vesničce s podivným názvem Vůsí.

Původní kostel byl od řeky zdálky viditelný a upozorňoval na začátek obávaných Červenských proudů. Dnes se ztrácí ve vzrostlém lese a jen kamenné schody vedoucí od jezera vzhůru naznačují, že tam někde je. Němý svědek dramatické proměny Povltaví, který ale dokáže vyprávět svůj fascinující příběh, chceme-li mu naslouchat...

Kostelík přináleží k farnosti Květov a bývá přístupný jen dvakrát do roka. Týden po Velikonocích, kdy se zde koná tradiční „Provodní“ mše, u příležitosti začátku plavecké sezóny. Na podzim pak je tu sloužena mše o svátku sv. Bartoloměje.

Zdroje a odkazy:

http://kvetov.klastermilevsko.cz/bohosluzby-a-kontakt-cervena/

Jan Čáka: Zmizelá Vltava

Unikátní dobové fotografie a video:

www.znicenekostely.cz

https://www.ceskatelevize.cz/porady/873537-hledani-ztraceneho-casu/202324246000317-vltava-v-obrazech-33/

Autor: Irena Knorrová | neděle 16.2.2020 18:00 | karma článku: 22.17 | přečteno: 590x

Další články blogera

Irena Knorrová

Památka zesnulých - v boji padlých

A tak tu leží pospolu, bratrstvo ve zbrani, ve smrti jsou si všichni rovní. Vojáci všech hodností, příslušností i národností, odpočívají tu dnes již beze zbraní, neboť na tomto místě byl vyhlášen konečný mír...

31.10.2019 v 18:00 | Karma článku: 14.20 | Přečteno: 266 | Diskuse

Irena Knorrová

Sado-maso túra Českým rájem

V Českém ráji je tolik turistických cílů, naučných stezek, hradů a zámků, jako je v makovici zrnek máku. My jsme si vybrali údajně jednu z nejkrásnějších tras nedaleko Turnova, zahrnující dva skalní hrady – Frýdštejn a Vranov.

16.7.2019 v 18:00 | Karma článku: 16.61 | Přečteno: 580 | Diskuse

Irena Knorrová

Nádherný park paní Nádherné

Za romantickým exteriérem jsme se vypravili do Vrchotových Janovic. Poslední šlechtickou majitelkou zdejšího zámku a parku byla známá baronka Sidonie Nádherná, a tak možná narazíme i na nějaký romantický příběh.

10.6.2019 v 19:55 | Karma článku: 17.50 | Přečteno: 404 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Jan Pražák

Kdo se nebojí, nemusí tenhle článek číst

Strach o zdraví své a svých blízkých, obavy ze ztráty zdroje obživy, pocity úzkosti co bude dál, prožívá v dnešní době asi většina z nás. Dokonce i ti, kteří ve snaze pomáhat ostatním nechtějí svou bázeň přiznat ani sami sobě.

31.3.2020 v 14:34 | Karma článku: 22.37 | Přečteno: 640 | Diskuse

Soňa Pražáková

Kam v době zákazu?

Ono se říká, že něco zlé je pro něco dobré. Kolik je z toho zla a dobra by bylo na dlouhé povídání a článků na blogu je na toto téma víc než dost. Co takhle vyrazit trochu do přírody a pohýčkat si duši?

31.3.2020 v 13:25 | Karma článku: 17.64 | Přečteno: 278 | Diskuse

Jaromír Šiša

Národní muzeum, focené na poslední chvíli.

Myšlenku na seriál Národní muzeum, divadlo a památník, napadl koronavir. Tak prozatím alespoň muzeum. Bylo založeno roku 1818 pod názvem Vlastenské muzeum v Čechách,od roku 1948 České muzeum, 1854–1919 pak

31.3.2020 v 8:39 | Karma článku: 33.99 | Přečteno: 682 | Diskuse

Veronika Foglová

Mezi Orličkami a Suchým vrchem (4)

Tímto dílem se tedy rozloučíme s pro mě jedním z nejkrásnějších míst v Orlických horách, ale kdo ví, třeba zase někdy na viděnou tamtéž. Budeme se postupně vzdalovat Suchému vrchu a blížit k orličkovskému kravínu.

29.3.2020 v 18:25 | Karma článku: 11.10 | Přečteno: 194 | Diskuse

Martina Pazourová

Kytičky moje milované -zahrádku si ale ujít nenechám!

Jak se tak dusím v roušce, a plazím s foťákem po zemi, napadají mě různé myšlenky. Při pohledu na rozkvetlé květy broskví: Co bude za čtyři měsíce? Kvetoucí narcisky mě ale hodí do pohody. Klid, Teď je teď, nějak bude.Kytičky

29.3.2020 v 16:10 | Karma článku: 17.15 | Přečteno: 262 | Diskuse
Počet článků 74 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 741

Kdysi jsem chtěla být operní zpěvačkou a nebo slavnou novinářkou, ale osud mě srovnal do latě. I ten nejobyčejnější život ovšem nabízí spoustu námětů pro psaní. Moje rodina, přátelé, muži, zvířata, umění, příroda i město – to všechno je mojí inspirací…

Motto: Skutečně nejvzácnější chvíle v životě se počítají na okamžiky, kdy je hluboce rozrušena vaše duše (Soichiro Honda)

 

Najdete na iDNES.cz