Jsou jako bílí andělé. Nádherné bytosti z jiného světa. Při pohledu na ně cítíte, jak se Vám srdce rozbuší obdivem i podvědomou bázní. Nejsou to jen obyčejní koně, jsou to KLADRUBÁCI!
Hřebčín v Kladrubech nad Labem vznikl z lásky – z císařovy lásky ke koním. Koně se v těchto místech chovali odpradávna, ale oficiální vznik hřebčína se datuje od roku 1579, kdy byl císařem Rudolfem II. povýšen na císařský dvorní hřebčín.
Protože tu pobýval dost často, nechal si pro veškeré pohodlí postavit zámek i s kostelem.
Rozhledna na okraji hřebčína umožní „letecký“ pohled na celý areál. Dohlédnete odtud až na pastviny a zjistíte, kam se máte jít podívat na pasoucí se koně.
Dnešní Národní hřebčín v Kladrubech, zámeček i stáje, procházely stavebními proměnami v čase, dnes je hřebčín po celkové rekonstrukci a byly mu vráceny dokonce i některé pozemky, zabavené za socialismu.
Doufejme, že špatné časy má už hřebčín za sebou. V nemilosti se ocitl po roce 1918, kdy bylo nenáviděno vše císařské, chovné stádo bylo také zdecimováno za druhé světové války, a barokní ušlechtilý kůň zrovna nevyhovoval ani ideálům socialismu...
Jeden hot a druhý čehý – to se kladrubákům snad nemůže stát. Byli vyšlechtěni pro nejskvělejší kočáry šlechtických rodin, ale dnes se uplatní i na soutěžích vozatajů.
Význam této naší kulturní i historické památky by měl být stvrzen zápisem "„Krajiny pro chov a výcvik ceremoniálních kočárových koní v Kladrubech nad Labem“ na seznam kulturního dědictví UNESCO. K 31. lednu letošního roku byla předložena oficiální nominační dokumentace Centru světového dědictví v Paříži.
A teď už honem pojďme do stájí, podívat se na bělouše zblízka!
Překvapilo mě, jak jsou tyhle koňské celebrity kontaktní a milé. Přestože by mohly být namyšlené a dělat fóry, nechají se většinou pohladit, i si samy přijdou pro pohlazení. A to jim projdou stájemi denně desítky lidí.
V hřebčíně to však jistě mají promyšlené – při prohlídce stájí vidíte jen omezený počet koní a ostatní jsou venku na pastvě.
Jízdárna s křišťálovým lustrem i denním osvětlením - císařský luxus...
A tohle je ten správný starokladrubský profil:
Téměř volní jsou koně na rozsáhlých pastvinách, přiléhajících k hřebčínu. Stádo běloušů v ohradě viděti - krásný celý den míti!
Krasavci s typickou klabonosou hlavou mají rodokmeny delší, než si většina lidí dokáže představit. V plemenných knihách jsou zapsány na desítky, snad stovky generací koní – a my známe sotva své prarodiče…
Teplokrevný starokladrubský kůň patří k nejstarším plemenům koní - jeho předci pocházeli ze Španělska a Itálie. Krmení ho ale zajímá stejně jako každého jiného koně.
A teď to jarní nadělení - ohrada plná klisen s letošními hříbátky! První přišla na svět už v únoru.
Hříbátka jsou jako právě vylouplé kaštánky. Rodí se tmavá a teprve v dospělosti zbělají jako jejich rozvážné mámy.
S trochou štěstí najdete místo u hrazení, kam k vám mohou přijít a můžete se dotknout jejich hebkého chřípí...
Starokladrubský kůň se chová i v černé variantě - vraníky mají v hřebčíně ve Slatiňanech.
„Holky, domů!“ Nastal čas návratu do stájí.
„Proč my jsme vždycky poslední? Jen aby na nás zbyl ještě nějaký oves!“
"No konečně!" Koně odcházejí Františkovou alejí domů a tak nám zbývá poslední pohled na vlnobití bílých a grošovaných hřbetů, než z nich zbydou jen bílé tečky v dálce...
Zdroje a odkazy:
http://www.nhkladruby.cz/
