Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jarní nadělení v Kladrubech

15. 04. 2018 18:00:00
Jsou jako bílí andělé. Nádherné bytosti z jiného světa. Při pohledu na ně cítíte, jak se Vám srdce rozbuší obdivem i podvědomou bázní. Nejsou to jen obyčejní koně, jsou to KLADRUBÁCI!

Hřebčín v Kladrubech nad Labem vznikl z lásky – z císařovy lásky ke koním. Koně se v těchto místech chovali odpradávna, ale oficiální vznik hřebčína se datuje od roku 1579, kdy byl císařem Rudolfem II. povýšen na císařský dvorní hřebčín.

Protože tu pobýval dost často, nechal si pro veškeré pohodlí postavit zámek i s kostelem.

Rozhledna na okraji hřebčína umožní „letecký“ pohled na celý areál. Dohlédnete odtud až na pastviny a zjistíte, kam se máte jít podívat na pasoucí se koně.

Dnešní Národní hřebčín v Kladrubech, zámeček i stáje, procházely stavebními proměnami v čase, dnes je hřebčín po celkové rekonstrukci a byly mu vráceny dokonce i některé pozemky, zabavené za socialismu.

Doufejme, že špatné časy má už hřebčín za sebou. V nemilosti se ocitl po roce 1918, kdy bylo nenáviděno vše císařské, chovné stádo bylo také zdecimováno za druhé světové války, a barokní ušlechtilý kůň zrovna nevyhovoval ani ideálům socialismu...

Jeden hot a druhý čehý – to se kladrubákům snad nemůže stát. Byli vyšlechtěni pro nejskvělejší kočáry šlechtických rodin, ale dnes se uplatní i na soutěžích vozatajů.

Význam této naší kulturní i historické památky by měl být stvrzen zápisem "„Krajiny pro chov a výcvik ceremoniálních kočárových koní v Kladrubech nad Labem“ na seznam kulturního dědictví UNESCO. K 31. lednu letošního roku byla předložena oficiální nominační dokumentace Centru světového dědictví v Paříži.

A teď už honem pojďme do stájí, podívat se na bělouše zblízka!

Překvapilo mě, jak jsou tyhle koňské celebrity kontaktní a milé. Přestože by mohly být namyšlené a dělat fóry, nechají se většinou pohladit, i si samy přijdou pro pohlazení. A to jim projdou stájemi denně desítky lidí.

V hřebčíně to však jistě mají promyšlené – při prohlídce stájí vidíte jen omezený počet koní a ostatní jsou venku na pastvě.

Jízdárna s křišťálovým lustrem i denním osvětlením - císařský luxus...

A tohle je ten správný starokladrubský profil:

Téměř volní jsou koně na rozsáhlých pastvinách, přiléhajících k hřebčínu. Stádo běloušů v ohradě viděti - krásný celý den míti!

Krasavci s typickou klabonosou hlavou mají rodokmeny delší, než si většina lidí dokáže představit. V plemenných knihách jsou zapsány na desítky, snad stovky generací koní – a my známe sotva své prarodiče...

Teplokrevný starokladrubský kůň patří k nejstarším plemenům koní - jeho předci pocházeli ze Španělska a Itálie. Krmení ho ale zajímá stejně jako každého jiného koně.

A teď to jarní nadělení - ohrada plná klisen s letošními hříbátky! První přišla na svět už v únoru.

Hříbátka jsou jako právě vylouplé kaštánky. Rodí se tmavá a teprve v dospělosti zbělají jako jejich rozvážné mámy.

S trochou štěstí najdete místo u hrazení, kam k vám mohou přijít a můžete se dotknout jejich hebkého chřípí...

Starokladrubský kůň se chová i v černé variantě - vraníky mají v hřebčíně ve Slatiňanech.

„Holky, domů!“ Nastal čas návratu do stájí.

„Proč my jsme vždycky poslední? Jen aby na nás zbyl ještě nějaký oves!“

"No konečně!" Koně odcházejí Františkovou alejí domů a tak nám zbývá poslední pohled na vlnobití bílých a grošovaných hřbetů, než z nich zbydou jen bílé tečky v dálce...

Zdroje a odkazy:

http://www.nhkladruby.cz/

Autor: Irena Knorrová | neděle 15.4.2018 18:00 | karma článku: 15.21 | přečteno: 314x


Další články blogera

Irena Knorrová

Polibek vampýra aneb jak se rodí reliéf (ze zápisků řezbáře)

Už ani nevím, kdy jsem vzal prvně do ruky řezbářský dláto. To asi ještě žil děda a já byl u něj jako kluk na prázdninách, v tom starým domě nad řekou Váh. Vyřezával figurky z lipovejch špalíčků a to dřevo tak krásně vonělo...

10.9.2017 v 18:00 | Karma článku: 12.31 | Přečteno: 263 | Diskuse

Irena Knorrová

Krajinou pramenů (fotoblog ze Slavkovského lesa)

Centrální partie Slavkovského lesa vítají poutníka zvláštní melancholickou náladou. Krajina ztichla a ponořila se do vzpomínek na dávné události, jaké se nikde jinde nestaly. Byla přetvářena, ničena - vydrancována a opuštěna.

13.8.2017 v 18:00 | Karma článku: 10.05 | Přečteno: 345 | Diskuse

Irena Knorrová

Kostel duchů

Les sebevrahů v Japonsku, opuštěná vojenská nemocnice v Německu, morový ostrov v Itálii a taky český rozpadající se kostel, jehož lavice obsadili "duchové". To jsou některá z nejděsivějších míst celosvětového žebříčku.

9.7.2017 v 18:00 | Karma článku: 19.21 | Přečteno: 535 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Libor Čermák

Otáčivé hlediště v Českém Krumlově

Nejspíš není v České republice věci, které by bylo UNESCO více trnem v oku než otáčivé hlediště v Českém Krumlově. Přitom se jedná o unikátní věc, která by na jejich seznam zasloužila stejný zápis jako ostatních 12 míst v ČR.

26.9.2018 v 6:24 | Karma článku: 20.35 | Přečteno: 524 |

Mirek Matyáš

Je nás stále více.

Ano, elektromobilistů je stále více, je tedy logické, že přibývají i jejich akce. Jedna z nich se konala v sobotu i ve Westernovém městečku v Boskovicích.

25.9.2018 v 11:22 | Karma článku: 10.87 | Přečteno: 655 | Diskuse

Martin Faltýn

"Hezké podzimní ráno!"

Napsal mi kamarád na sociální síť. Ani jsem si to neuvědomil: je tu podzim! - A vlastně ano. Předevčírem jsem šel jako vždy domů a našel jsem... Ale spíš jsem fotil a nakonec napsal trochu "poezie".

25.9.2018 v 9:14 | Karma článku: 11.06 | Přečteno: 190 | Diskuse

Jaromír Šiša

Vrní, funí, machrujou a některé dokonce i zahulí, ale nikdo jim to nezazlívá.

Nafotit Národní den železnice je pro vysloužilého nádražáka radostný úkol a stejně takové bylo i zjištění, že alespoň pro tento daly děti přednost mašinkám před mobily a k tomu si přivedly, tatínky, maminky...prostě celou famílii.

25.9.2018 v 8:36 | Karma článku: 35.56 | Přečteno: 973 | Diskuse

Jan Pražák

Antistresový fotoblog ze Šumavy

Stačí málo, aby nám paprsek drobné radosti prosvětlil jinak šedý ustaraný den. Taková maličkost, třeba kousek přírody nebo i výtvor člověka, který vystoupí z chaosu všedního spěchu a potěší oči i duši.

24.9.2018 v 20:34 | Karma článku: 24.32 | Přečteno: 635 | Diskuse
Počet článků 70 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 724

Kdysi jsem chtěla být operní zpěvačkou a nebo slavnou novinářkou, ale osud mě srovnal do latě. I ten nejobyčejnější život ovšem nabízí spoustu námětů pro psaní. Moje rodina, přátelé, muži, zvířata, umění, příroda i město – to všechno je mojí inspirací…

Motto: Skutečně nejvzácnější chvíle v životě se počítají na okamžiky, kdy je hluboce rozrušena vaše duše (Soichiro Honda)

 





Najdete na iDNES.cz