Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Polibek vampýra aneb jak se rodí reliéf (ze zápisků řezbáře)

Už ani nevím, kdy jsem vzal prvně do ruky řezbářský dláto. To asi ještě žil děda a já byl u něj jako kluk na prázdninách, v tom starým domě nad řekou Váh. Vyřezával figurky z lipovejch špalíčků a to dřevo tak krásně vonělo…  

Učil jsem se spíš sám, vždycky jsem hodně čet´, zajímala mě spousta věcí, hlavu plnou nápadů. Pak jsem měl různý období: vyřezával jsem srdíčka a růže, mísy a roztodivný figury, pak přišlo období zbraní – zdobenejch pažeb a střenek – a jak člověk stoupá na žebříčku pořád vejš, dospěl jsem k období vyřezávanejch obrazů. Pracoval jsem i na zakázku, i když to nikdy nebyla moje obživa. Ale ta radost, když si majitel pověsil na zeď čerstvě dokončenej reliéf, a ten se okamžitě stal dominantou interiéru, možná i srdcem celýho domu! 

Taky už si nevzpomínám, kdy jsem se setkal prvně s kresbama Borise Valeja. Jeho fantastický zvířata, příšery a monstra se mi vždycky líbily. A taky ženský, nádherný holky. Říkal jsem si, jestli by to šlo vyřezat do dřeva, a zkusil to vůbec někdo? Ta myšlenka začala bejt neodbytná, byla to výzva a já už byl chycenej a nemoh´ jsem si pomoct. Vybral jsem motiv vampýra s křídlama a hadím tělem, svírajícího v náručí dívku. Jeho drápy se jí zarývaly do prdelky, ale ona se k tomu příšernýmu stvoření vinula, jakoby sama toužila po jeho smrtícím polibku.

Naštěstí jsem našel i vhodnou hruškovou desku, která je sice tvrdá, žádná měkkoučká lípa, ale zase vydrží navěky. Podaří se mi ale vtisknout do dřeva celkem složitej výjev v náležitý perspektivě a vytvarovat i jemný detaily? Byla to výzva na druhou. Vytiskl jsem si Valejův obrázek ve větším měřítku a překreslil ho volně na desku. Nemoh´ jsem se už dočkat, až přebrousím nástroje a ponořím je do neporušený dřevěný masy.

Práce mi ale vůbec nešla od ruky. Musel jsem odebrat spoustu materiálu, aby byl reliéf řádně hlubokej a postavy vystoupily z obrazu ven. To byla tvrdá dřina, nepočítaně ran dřevěnou palicí do dláta. Ani samotná řezba v tvrdý hrušce se mi moc nedařila. Ruce jsem měl samej puchejř a řeznou ránu od nástrojů. Ty jsem musel neustále brousit, protože tvrdý dřevo je za chvíli ztupilo. Přesto se mi pod pazourama rodila štíhlá postava dívky, jejíž tělo mělo bejt krásný a hladký v protikladu k hnusnýmu vampýrovi s ropuší hlavou a tělem plaza.

Nadával jsem na tu rachotu a přece jsem se těšil na každou chvilku, kdy jsem se moh´ řezbě věnovat. Večer jsem si přes protesty mý ženy postavil reliéf ke zdi v ložnici. V ubývajícím světle postavy ožívaly, vampýrův výraz mě skoro děsil – zdálo se, že každou chvíli mávne křídlama a udusí dívčinu ve svý náruči. Jako by mě nutil dokončit rychle dílo, aby on mohl dokončit to svý…

Brzy jsem se přesvědčil, že ta příšera skutečně lační po krvi. Koupil jsem si novej řezbářskej nůž, ostrej jako skalpel.  Při práci na vampýřích drápech jsem si ho ale vrazil do ruky! Ostří mi projelo kůží a přeťalo šlachu na ukazováku – tentokrát to bylo na šití a byl jsem rád, že mi zůstala aspoň zdravá kost. „Tak ses dočkal“, říkal jsem v duchu vampýrovi cestou do špitálu, a jeho zakrvácenej obraz jsem měl před očima ještě na sále, když mě šili.

Na prst mi dali ortézu a pár tejdnů jsem nemoh´na reliéfu pořádně pracovat. Nečinnost mě hrozně znervózňovala a odnášela to chudák moje žena – byl jsem na ni pěkně zlej a taky jsem i přes její námitky nechal vampýra pořád v naší ložnici.

Jakmile se ruka trochu zahojila, dal jsem se zase do práce. Strávil jsem nad obrazem hodiny, ale konečně mi zbejvaly poslední povrchový úpravy, dílo se chýlilo ke konci. Dohladka vybroušená dřevořezba dostala olejovej nátěr a úplně nakonec jsem ji natřel vrstvou včelího vosku. Nastala nejoblíbenější část mé práce na řezbě: zaschlej vosk se musel dokonale vyleštit, aby se úchvatná barva dřeva ještě zjemnila a postavy zazářily jemnym leskem. Zdálo se, že se mi to podařilo. Figury z hauptreliéfu téměř vystoupily: děsivej upír a vnadný dívčí tělo.

Moje žena se mnou už vůbec nemluvila a kolem obrazu v ložnici chodila se zavřenýma očima. Jak jsem byl v euforii z dokončení obrazu, dostal jsem ale hroznou chuť se s ní pomilovat. Bránila se, jenže já ji pevně držel v náručí, zdravou ruku jsem jí zaťal do zadečku, až vytryskla drobná kapka krve. Zhrozil jsem se sám sebe. A mohl bych přísahat, že se vampýr vítězoslavně zašklebil, když jsem přitisknul rty na tu červenou krůpěj…

 

Autor: Irena Knorrová | neděle 10.9.2017 18:00 | karma článku: 14,74 | přečteno: 448x
  • Další články autora

Irena Knorrová

Usedlost Cibulka 2024 - nádech k novému životu (fotoblog)

Košířská viniční usedlost Cibulka má za sebou bohatou historii. Vlastníci se tu střídali, období rozkvětu počátkem 19. století skončilo časem totálního zmaru. Vybydlené doupě squaterů koupila Nadace rodiny Vlčkových v r. 2021.

21.3.2024 v 15:00 | Karma: 11,75 | Přečteno: 201x | Diskuse| Fotoblogy

Irena Knorrová

Park Cibulka 2024 - 200 let po svém založení (fotoblog)

Pradávno je tomu, co se lidé zabydleli v údolí pod pražským kopcem Vidoule - svědčí o tom nalezené kostry z doby laténské i nálezy bronzových šperků. Od středověku pak tu stojí i jedna z viničních usedlostí, později zvaná Cibulka.

19.3.2024 v 20:00 | Karma: 13,47 | Přečteno: 203x | Diskuse| Fotoblogy

Irena Knorrová

1. března 2042, kdesi v Jižních Čechách (minihříčka)

Dům z červených cihel se koupe v zimním slunci, které už brzy zmizí za lesem. Muž na přední terase se snaží zahlédnout na příjezdové cestě auto, ale silnice je opuštěná, pohlcená stíny hustých smrků.

27.4.2022 v 18:00 | Karma: 10,76 | Přečteno: 269x | Diskuse| Ona

Irena Knorrová

Sobota ve městě růží (fotoblog)

Jen jednomu městu sluší růžová a může se hrdě nazývat "městem růží". Je to jihočeská Blatná, která výstavou růžových aranží vzpomíná na sedmdesátiletou tradici pěstování těchto květin na zdejších plantážích.

6.7.2021 v 18:00 | Karma: 17,59 | Přečteno: 332x | Diskuse| Fotoblogy

Irena Knorrová

Švédský most, bábovka a vodní hamr (fotoblog)

Kamenný most přes Padrťský potok, postavený počátkem 17. století, je to první, co musí vidět každý návštěvník obce Dobřív. Noha švédského vojáka na něj pravděpodobně nikdy nevstoupila, ale v třicetileté válce měl důležitý úkol:

26.5.2021 v 13:00 | Karma: 15,80 | Přečteno: 272x | Diskuse| Fotoblogy

Irena Knorrová

Velká říjnová barevná revoluce (fotoblog)

Dodržuji opatření. Na své příbuzné nekašlu a ruce mám čisté. Chodím jen do práce a domů spát - sama. Ale když se říjen vybarví a vysluní jako o víkendu, musím ven, do lesa, do Brd. Dá-li se v kráse utonout, měla jsem dnes namále!

27.10.2020 v 8:00 | Karma: 18,53 | Přečteno: 295x | Diskuse| Fotoblogy

Irena Knorrová

Dělostřelecké ozvěny (fotoblog)

Ozvěny statisíců výstřelů a explozí byly po mnoho let součástí života obyvatel Podbrdska - přes bariéru lesa doléhaly z Jordánu a Toku až do Příbrami. Vojenské střelby jsou však už jen minulostí dnešní krajiny ticha...

20.9.2020 v 18:00 | Karma: 13,20 | Přečteno: 308x | Diskuse| Fotoblogy

Irena Knorrová

Za divokými kosatci (fotoblog)

Iris siberica - kosatec sibiřský - je moje kytka. Počátkem léta rozkvétá na Padrťských pláních a barví louky svou sytou modří. Neobvyklý úkaz brdské přírodě sluší, ale brzy pomíjí, takže sedlám svého cyklo-oře a vyrážím!

13.7.2020 v 18:00 | Karma: 17,66 | Přečteno: 282x | Diskuse| Fotoblogy

Irena Knorrová

Cesta na střechu Brd (fotoblog)

Kdo chce pokořit nejvyšší vrchol Brd, pověstný Tok, musí ujít nejméně 15 km a zdolat převýšení cca 300 m. Pak ale stane na místě ještě nedávno prakticky nepřístupném, kam noha civilisty nesměla vstoupit téměř po celé století...

24.5.2020 v 18:00 | Karma: 22,91 | Přečteno: 545x | Diskuse| Fotoblogy

Irena Knorrová

Červený kostel - zachráněn před zkázou (fotoblog)

Na počátku byl kostel. Ve 12. století ho nad starou řekou Vltavou nechala postavit paní Zdislava, matka velmože Jiřího z Milevska. Románský kostelík stál osamocený u řeky, která se jako modrý had kroutila mezi loukami a skalami.

16.2.2020 v 18:00 | Karma: 23,47 | Přečteno: 654x | Diskuse| Fotoblogy

Irena Knorrová

Památka zesnulých - v boji padlých

A tak tu leží pospolu, bratrstvo ve zbrani, ve smrti jsou si všichni rovní. Vojáci všech hodností, příslušností i národností, odpočívají tu dnes již beze zbraní, neboť na tomto místě byl vyhlášen konečný mír...

31.10.2019 v 18:00 | Karma: 15,92 | Přečteno: 304x | Diskuse| Fotoblogy

Irena Knorrová

Sado-maso túra Českým rájem

V Českém ráji je tolik turistických cílů, naučných stezek, hradů a zámků, jako je v makovici zrnek máku. My jsme si vybrali údajně jednu z nejkrásnějších tras nedaleko Turnova, zahrnující dva skalní hrady – Frýdštejn a Vranov.

16.7.2019 v 18:00 | Karma: 17,13 | Přečteno: 638x | Diskuse| Fotoblogy

Irena Knorrová

Nádherný park paní Nádherné

Za romantickým exteriérem jsme se vypravili do Vrchotových Janovic. Poslední šlechtickou majitelkou zdejšího zámku a parku byla známá baronka Sidonie Nádherná, a tak možná narazíme i na nějaký romantický příběh.

10.6.2019 v 19:55 | Karma: 17,50 | Přečteno: 418x | Diskuse| Fotoblogy

Irena Knorrová

Jarní nadělení v Kladrubech

Jsou jako bílí andělé. Nádherné bytosti z jiného světa. Při pohledu na ně cítíte, jak se Vám srdce rozbuší obdivem i podvědomou bázní. Nejsou to jen obyčejní koně, jsou to KLADRUBÁCI!

15.4.2018 v 18:00 | Karma: 16,99 | Přečteno: 358x | Diskuse| Fotoblogy

Irena Knorrová

Krajinou pramenů (fotoblog ze Slavkovského lesa)

Centrální partie Slavkovského lesa vítají poutníka zvláštní melancholickou náladou. Krajina ztichla a ponořila se do vzpomínek na dávné události, jaké se nikde jinde nestaly. Byla přetvářena, ničena - vydrancována a opuštěna.

13.8.2017 v 18:00 | Karma: 11,44 | Přečteno: 371x | Diskuse| Fotoblogy

Irena Knorrová

Kostel duchů

Les sebevrahů v Japonsku, opuštěná vojenská nemocnice v Německu, morový ostrov v Itálii a taky český rozpadající se kostel, jehož lavice obsadili "duchové". To jsou některá z nejděsivějších míst celosvětového žebříčku.

9.7.2017 v 18:00 | Karma: 20,42 | Přečteno: 578x | Diskuse| Fotoblogy

Irena Knorrová

Military May (fotoblog)

Máj je sice lásky čas, ale taky je časem, kdy si připomínáme konec druhé světové války. Milovníci historie a fandové armádní techniky a zbraní míří na Slivici u Milína: tady se 11. - 12. května odehrála poslední bitva války.

14.5.2017 v 19:00 | Karma: 14,54 | Přečteno: 352x | Diskuse| Fotoblogy

Irena Knorrová

Jak rodí babička

Moje dítě, co už dávno není dítětem, mi jednou bez varování oznámilo, že čeká dítě. Já vím, to už je úděl matek, které mají dceru. Generační kolo se pootočí, z holčičky je najednou máma a z matky, byť třeba věkem mladé - babička!

9.4.2017 v 19:15 | Karma: 24,17 | Přečteno: 1119x | Diskuse| Ona

Irena Knorrová

Daňci, kam se podíváš!

V Blatné, málo platné, je krásně. I když teprve končí únor, tady se o vládu hlásí jaro, a to s plnou parádou. Po ledu a sněhu ani památky a nad pohádkovým zámkem visí modrá obloha jako vymetená.

26.2.2017 v 20:00 | Karma: 18,19 | Přečteno: 317x | Diskuse| Fotoblogy

Irena Knorrová

Trocha imprese duši povznese

Z větší části upečeno, uklizeno, nakoupeno, zabaleno. Ještě pár dnů zbývá do Vánoc, tak proč si neudělat radost výletem někam, kde si hlava odpočine a dušička pookřeje - do krajiny stříbrem protkané...

21.12.2016 v 18:00 | Karma: 14,81 | Přečteno: 215x | Diskuse| Fotoblogy
  • Počet článků 83
  • Celková karma 12,61
  • Průměrná čtenost 720x
Kdysi jsem chtěla být operní pěvkyní a nebo slavnou novinářkou, ale osud mě srovnal do latě. I ten nejobyčejnější život ovšem nabízí spoustu námětů pro psaní. Moje rodina, přátelé, muži, zvířata, umění, příroda i město – to všechno je mojí inspirací…

Motto: Skutečně nejvzácnější chvíle v životě se počítají na okamžiky, kdy je hluboce rozrušena vaše duše (Soichiro Honda)