Krajinou pramenů (fotoblog ze Slavkovského lesa)
Krajinou pramenů |
Nemluvím samozřejmě o známých lázeňských městech, jako jsou Karlovy Vary, Mariánské Lázně nebo Lázně Kynžvart. V trojúhelníku mezi nimi se ale nachází zapomenuté území. Holé planiny, podivně prázdné kusy země mezi hlubokými lesy, dávají tušit, že ještě v nedávné minulosti to tu vypadalo zcela jinak. Kolem cest se choulily chalupy vesnic, stálo tu dokonce celé město (Čistá), než bylo kompletně vymazáno z krajiny.
Poslední velká válka přervala osudy zdejších převážně německých obyvatel a znamenala brzký konec jejich staletých sídel. Původní obyvatelstvo bylo odsunuto, ale nové osídlení drsné krajiny se moc nedařilo. Vesnice byly vyrabovány nejprve členy Rudých gard a potom novými přistěhovalci, kteří se většinou zase rychle posunuli dál.
Oblast se zalíbila vojákům, byl zřízen vojenský újezd Prameny a zbytky rozpadajících se domů posloužily jako dělostřelecké cíle. Armáda se tu chovala jako na svém výsostném území, nešetřila ani církevní a jiné historické památky. Ale netrvalo to dlouho, už v padesátých letech minulého století se zdejší nerostné bohatství ocitlo v hledáčku prospektorů. Po objevení uranových ložisek pronikli těžaři do vojenského prostoru, neboť státní zájem, podporovaný chtivostí Sovětského svazu, se stal nadřazeným zájmu obrany státu.
A tak byla armáda donucena posunout se na Doupov. Rozstřílené zbytky vesnic byly srovnány se zemí a zavezeny, aby obraz zkázy nebyl tak křiklavý. Vojenský újezd obsadili horníci, například v dřívějším lázeňském městečku Prameny (Bad Sangerberg) posloužila jako hornická ubytovna budova bývalých Alžbětiných lázní. Ta je dnes už zbourána, stejně jako drtivá většina domů v obci, včetně kostela na návsi. Snad se mi ani nechce rýpat se příliš v historii, neboť kam píchnete prstem, vyvalí se pěkně smrduté bahníčko...
Za příklad poslouží nechvalně proslulý osud pramenského hřbitova. Tak dlouho na něj podnikali vojáci i horníci uranových dolů barbarské nájezdy, hledajíce tušené poklady ukryté v hrobkách, až si znechucení občané stěžovali u samotného prezidenta Zápotockého. Bylo ale už pozdě, zničené náhrobky byly odvezeny do kamenictví k dalšímu použití a zbytky sesypány na jednu hromadu. Co se stalo se zneuctěnými kostrami mrtvých, není známo.
Nejdéle odolávala neogotická hrobka rodiny Tanzerových, krásná a jemná kamenická práce, jaká neměla v okolí obdoby. Přestože byla i komunistickými památkáři prohlášena za kulturní památku, pramenští ji nechali schátrat a poté zbořit pro havarijní stav. Zbytek absidy z hrobky se dodnes válí v místech bývalého hřbitova u silnice na Mnichov, spolu s posledními náhrobními kameny, vše již zarostlé travou a takřka neviditelné. Až v poslední době tu byl vztyčen dřevěný kříž s příznačným nápisem, který býval na hřbitovní bráně: Zde končí závist, nenávist a pronásledování...
Současné Prameny jsou ponořené do polospánku, chodec tu většinou nepotká ani živáčka. Ze stovek domů zbylo pár desítek, vesnice drží v současnosti smutný primát - je nejzadluženější obcí v Čechách. V okolí se nacházejí minerální prameny, některé zrekonstruované aspoň tak, že se dají pít, jiné zdevastované. Z množství kapliček, božích muk a kamenných křížů se většina nedochovala, snad zázrakem přežily romantické Křížky na vyvýšené hadcové skalce, obklopené chráněnými loukami - armáda na jejich místě chtěla zřídit dělostřelecký bunkr s otočnou věží, odtud by se to bombardovalo!
Síla přírody je nekonečná. Slavkovský les zůstal stále oblastí plnou přírodních krás a zbylo i dost historických památek, které se tu dají objevit. Jedinečná rašeliniště, léčivé prameny, skály, hrady a zámky, rozhledny. Chodec v krajině se tu může celé dny toulat a všude narazí na nějakou zajímavost - něco málo se mi podařilo zachytit na fotografiích.
Zdroje a odkazy:
http://www.slavkovsky-les.cz/
http://www.pamatkyaprirodakarlovarska.cz/
Irena Knorrová
Usedlost Cibulka 2024 - nádech k novému životu (fotoblog)
Košířská viniční usedlost Cibulka má za sebou bohatou historii. Vlastníci se tu střídali, období rozkvětu počátkem 19. století skončilo časem totálního zmaru. Vybydlené doupě squaterů koupila Nadace rodiny Vlčkových v r. 2021.
Irena Knorrová
Park Cibulka 2024 - 200 let po svém založení (fotoblog)
Pradávno je tomu, co se lidé zabydleli v údolí pod pražským kopcem Vidoule - svědčí o tom nalezené kostry z doby laténské i nálezy bronzových šperků. Od středověku pak tu stojí i jedna z viničních usedlostí, později zvaná Cibulka.
Irena Knorrová
1. března 2042, kdesi v Jižních Čechách (minihříčka)
Dům z červených cihel se koupe v zimním slunci, které už brzy zmizí za lesem. Muž na přední terase se snaží zahlédnout na příjezdové cestě auto, ale silnice je opuštěná, pohlcená stíny hustých smrků.
Irena Knorrová
Sobota ve městě růží (fotoblog)
Jen jednomu městu sluší růžová a může se hrdě nazývat "městem růží". Je to jihočeská Blatná, která výstavou růžových aranží vzpomíná na sedmdesátiletou tradici pěstování těchto květin na zdejších plantážích.
Irena Knorrová
Švédský most, bábovka a vodní hamr (fotoblog)
Kamenný most přes Padrťský potok, postavený počátkem 17. století, je to první, co musí vidět každý návštěvník obce Dobřív. Noha švédského vojáka na něj pravděpodobně nikdy nevstoupila, ale v třicetileté válce měl důležitý úkol:
Irena Knorrová
Velká říjnová barevná revoluce (fotoblog)
Dodržuji opatření. Na své příbuzné nekašlu a ruce mám čisté. Chodím jen do práce a domů spát - sama. Ale když se říjen vybarví a vysluní jako o víkendu, musím ven, do lesa, do Brd. Dá-li se v kráse utonout, měla jsem dnes namále!
Irena Knorrová
Dělostřelecké ozvěny (fotoblog)
Ozvěny statisíců výstřelů a explozí byly po mnoho let součástí života obyvatel Podbrdska - přes bariéru lesa doléhaly z Jordánu a Toku až do Příbrami. Vojenské střelby jsou však už jen minulostí dnešní krajiny ticha...
Irena Knorrová
Za divokými kosatci (fotoblog)
Iris siberica - kosatec sibiřský - je moje kytka. Počátkem léta rozkvétá na Padrťských pláních a barví louky svou sytou modří. Neobvyklý úkaz brdské přírodě sluší, ale brzy pomíjí, takže sedlám svého cyklo-oře a vyrážím!
Irena Knorrová
Cesta na střechu Brd (fotoblog)
Kdo chce pokořit nejvyšší vrchol Brd, pověstný Tok, musí ujít nejméně 15 km a zdolat převýšení cca 300 m. Pak ale stane na místě ještě nedávno prakticky nepřístupném, kam noha civilisty nesměla vstoupit téměř po celé století...
Irena Knorrová
Červený kostel - zachráněn před zkázou (fotoblog)
Na počátku byl kostel. Ve 12. století ho nad starou řekou Vltavou nechala postavit paní Zdislava, matka velmože Jiřího z Milevska. Románský kostelík stál osamocený u řeky, která se jako modrý had kroutila mezi loukami a skalami.
Irena Knorrová
Památka zesnulých - v boji padlých
A tak tu leží pospolu, bratrstvo ve zbrani, ve smrti jsou si všichni rovní. Vojáci všech hodností, příslušností i národností, odpočívají tu dnes již beze zbraní, neboť na tomto místě byl vyhlášen konečný mír...
Irena Knorrová
Sado-maso túra Českým rájem
V Českém ráji je tolik turistických cílů, naučných stezek, hradů a zámků, jako je v makovici zrnek máku. My jsme si vybrali údajně jednu z nejkrásnějších tras nedaleko Turnova, zahrnující dva skalní hrady – Frýdštejn a Vranov.
Irena Knorrová
Nádherný park paní Nádherné
Za romantickým exteriérem jsme se vypravili do Vrchotových Janovic. Poslední šlechtickou majitelkou zdejšího zámku a parku byla známá baronka Sidonie Nádherná, a tak možná narazíme i na nějaký romantický příběh.
Irena Knorrová
Jarní nadělení v Kladrubech
Jsou jako bílí andělé. Nádherné bytosti z jiného světa. Při pohledu na ně cítíte, jak se Vám srdce rozbuší obdivem i podvědomou bázní. Nejsou to jen obyčejní koně, jsou to KLADRUBÁCI!
Irena Knorrová
Polibek vampýra aneb jak se rodí reliéf (ze zápisků řezbáře)
Už ani nevím, kdy jsem vzal prvně do ruky řezbářský dláto. To asi ještě žil děda a já byl u něj jako kluk na prázdninách, v tom starým domě nad řekou Váh. Vyřezával figurky z lipovejch špalíčků a to dřevo tak krásně vonělo...
Irena Knorrová
Kostel duchů
Les sebevrahů v Japonsku, opuštěná vojenská nemocnice v Německu, morový ostrov v Itálii a taky český rozpadající se kostel, jehož lavice obsadili "duchové". To jsou některá z nejděsivějších míst celosvětového žebříčku.
Irena Knorrová
Military May (fotoblog)
Máj je sice lásky čas, ale taky je časem, kdy si připomínáme konec druhé světové války. Milovníci historie a fandové armádní techniky a zbraní míří na Slivici u Milína: tady se 11. - 12. května odehrála poslední bitva války.
Irena Knorrová
Jak rodí babička
Moje dítě, co už dávno není dítětem, mi jednou bez varování oznámilo, že čeká dítě. Já vím, to už je úděl matek, které mají dceru. Generační kolo se pootočí, z holčičky je najednou máma a z matky, byť třeba věkem mladé - babička!
Irena Knorrová
Daňci, kam se podíváš!
V Blatné, málo platné, je krásně. I když teprve končí únor, tady se o vládu hlásí jaro, a to s plnou parádou. Po ledu a sněhu ani památky a nad pohádkovým zámkem visí modrá obloha jako vymetená.
Irena Knorrová
Trocha imprese duši povznese
Z větší části upečeno, uklizeno, nakoupeno, zabaleno. Ještě pár dnů zbývá do Vánoc, tak proč si neudělat radost výletem někam, kde si hlava odpočine a dušička pookřeje - do krajiny stříbrem protkané...
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 83
- Celková karma 12,61
- Průměrná čtenost 720x
Motto: Skutečně nejvzácnější chvíle v životě se počítají na okamžiky, kdy je hluboce rozrušena vaše duše (Soichiro Honda)