Cesta na střechu Brd (fotoblog)
Po zrušení vojenského újezdu patří i dopadová plocha Tok do chráněné krajinné oblasti Brdy, vyhlášené k 1. 1. 2016. Po letech služby v armádě je hora opět volná a příroda může ukázat, co umí. Zacelit rány, které jí způsobil člověk svou činností, a zahalit tocké pláně opět do ticha, v němž každý východ slunce vítá jen ptačí zpěv. Nyní tedy můžeme zažít opravdovou, dříve zapovězenou krásu této části Brdské vrchoviny a ponořit se hluboko do lesů.
Z Obecnice stoupá silnička jen mírně a hned na počátku naší cesty nabízí pohled na jedno z kouzelných modrých očí Brd - vodní dílo Obecnice, jemuž místní neřeknou jinak než Octárna. Přicházíme odspodu a nejdříve zaznamenáme kaskádovitý odtok z nádrže. Voda se tak provzdušňuje a čistí.
Octárna byla původně rybníkem, sloužila jako zásobárna vody pro hamry i továrničku na ocet. Dnes je rezervoárem pitné vody a hlavně – je krásná! Zatravněná hráz lesního jezera je v létě pokryta nesčetnými druhy lučního kvítí a poletují tu desítky motýlů. Byl zde lokalizován velice vzácný orobinec stříbrošedý – to je takové zvláštní rákosí s doutníky.
Dál a výš nás vede Obrázecká lesní cesta, míjíme Albrechtský přivaděč, který svádí do Octárny vodu z potoků, pramenících pod Tokem. Je v něm ale žalostně málo vody… Brdy na jaře voní vodou, je tu slyšet zurčení nesčetných pramenů a les je nasáklý jako houba – ovšem poslední roky je to iluzorní obrázek, sucho je i tady.
Přesto stále procházíme krásným vzrostlým lesem, kde se mezi smrky zelenají vysazené mladé buky.
Na rozcestí u Tetřívčího potoka nás hraniční kámen upozorní, že máme odbočit na Rusínskou lesní cestu. Vytesaná písmena D a H označují historickou hranici dvou panství – Dobříšského a Hořovického.
„Jsem stoletý, ale šťastný a silný“, šeptá možná tenhle obří buk u cesty zvané Rusínská, pojmenované na památku lesních dělníků, kteří koncem 20. let minulého století pomáhali kácet stromy na budované cílové ploše pro dělostřelce.
Teď už nás čeká jen stoupání úbočím Toku po pěšině mezi borůvkami a brusinkami - budoucí sladké plody už začínají růst na keřících všude kolem.
Tok není žádný ostrý kopec, je to obrovská náhorní plošina, v této jižní části porostlá řídce stromy a hustě vřesem, kapradinami, borůvčím… Místy se mezi stromy otvírají výhledy, které sice nejsou panoramatické, jako ty ze severní části planiny, ale stejně úchvatné. Jsme na "střeše" české kotliny!
Toto jsou zatím barvy Toku – hnědá a rezavá – nežli je překryje krajkoví kapradin a rozkvete vřes.
Na vřesovišti se místy dochovala kamenná moře, památka na dobu ledovou. Drsná a melancholická krása těchto míst se dotkne srdce každého návštěvníka...
Skokan na cestě vypadá nepatřičně, ale brzy se ztratí v porostu, který ukrývá četná jezírka, vytvořená v kráterech po granátech. Ta jsou domovem vlhkomilných živočichů i rostlin. Na Toku roste také rosnatka okrouhlolistá, vzácná masožravka.
A je tu vrchol! Nejvyšší bod Středních Čech, vyšší než vzdálená Milešovka, nebo Javořice. Nic vyššího v blízkosti není. Až pohraniční hory, na něž lze dohlédnout ze severní části dopadové plochy. Tuto část Toku s úžasnými výhledy a bunkry na Houpáku si necháme na příště.
Samorost s uraženou tetřeví hlavou, usazený v kamenném mužíku, oznamuje, že jsme ve výšce 865 m nad hladinou moře.
V určení nejvyššího místa brdského krále se trochu tápalo a také název Tok má nejasný původ. Určitě se tedy nedá říci, zda se hora jmenuje podle tetřevího toku, točícího se větru, nebo vodních toků, které pramení na jejím úbočí.
Opusťme ale vrchol a přesuňme se na jedno speciální místo, jen pár desítek metrů odtud. Jako přelud v poušti se uprostřed lesa objeví líbezná luční enkláva Na Carvánce, s jezírkem a novodobou loveckou chatou, návštěvníkům bohužel nepřístupnou.
Je tu ale funkční studna, která v nouzi poslouží k občerstvení.
Původně kralovala mýtině krásná roubená hájovna na kamenné podezdívce - musela ale ustoupit vojenské střelnici. Carvánka naštěstí nebyla úplně ztracena. Nový majitel zajistil její rozebrání a přenesení na nové místo, kde dělá parádu dodnes: na druhou stranu vojenského újezdu, do Strašic. Ve své době byla hájovna nejvýše položeným trvale obydleným lidským sídlem a myslím, že paní hajná si tu v zimě užila své…
Když je slunečné a teplé počasí jako právě dnes, ani se nechce z Carvánky odejít. Nakonec se ale odhodláme a vyrazíme kolem požárního valu na okraji dopadové plochy na zpáteční cestu.
Jedno z mnoha mravenišť, které potkáváme cestou, prostě sídliště „Pod Modřínem“.
Kolem seníku a krmelců na rozcestí Pod Tokem pak odbočíme k opravdové raritě – kamenným schodům uprostřed lesa.
Asi sto kamenných, již zčásti zarostlých a polorozpadlých stupňů, bývalo zkratkou na cestě z Carvánky do Obecnice. Jejich vznik se odhaduje na dobu před 150 lety, kdy po nich stoupal možná sám kníže Wilhelm, tehdejší majitel panství, nebo jeho lesní personál. Později tudy chodila pro zásoby do vsi i nám již známá paní hajná Růžena Boučková z Carvánky.
My sestoupíme po schodech dolů a pohodlnou cestou dojdeme až pod vrch Klobouček. Kolem je ten nejkrásnější brdský les, nazývaný dříve Velká Baština.
A je vážně bašta se jím procházet! Rostou tu obrovské smrky, buky, borovice, javor klen… Takový smíšený les je ideálem i pro dnešní lesní hospodáře.
Hezky posedět se dá u studánky U Kloboučku, ale je čas vrátit se do civilizace. Cestu na střechu Brd končíme opět v Obecnici, která je s Tokem odnepaměti spojena. V létě tu z každé chalupy voní borůvkový koláč nebo smaženice, a tokajícího tetřeva mají místní dokonce v obecním znaku.
Zdroje a odkazy:
Jan Čáka: Střední Brdy - krajina neznámá
http://www.brdy.info/kapitoly/tok.php
www.brdy.org
Irena Knorrová
Usedlost Cibulka 2024 - nádech k novému životu (fotoblog)
Košířská viniční usedlost Cibulka má za sebou bohatou historii. Vlastníci se tu střídali, období rozkvětu počátkem 19. století skončilo časem totálního zmaru. Vybydlené doupě squaterů koupila Nadace rodiny Vlčkových v r. 2021.
Irena Knorrová
Park Cibulka 2024 - 200 let po svém založení (fotoblog)
Pradávno je tomu, co se lidé zabydleli v údolí pod pražským kopcem Vidoule - svědčí o tom nalezené kostry z doby laténské i nálezy bronzových šperků. Od středověku pak tu stojí i jedna z viničních usedlostí, později zvaná Cibulka.
Irena Knorrová
1. března 2042, kdesi v Jižních Čechách (minihříčka)
Dům z červených cihel se koupe v zimním slunci, které už brzy zmizí za lesem. Muž na přední terase se snaží zahlédnout na příjezdové cestě auto, ale silnice je opuštěná, pohlcená stíny hustých smrků.
Irena Knorrová
Sobota ve městě růží (fotoblog)
Jen jednomu městu sluší růžová a může se hrdě nazývat "městem růží". Je to jihočeská Blatná, která výstavou růžových aranží vzpomíná na sedmdesátiletou tradici pěstování těchto květin na zdejších plantážích.
Irena Knorrová
Švédský most, bábovka a vodní hamr (fotoblog)
Kamenný most přes Padrťský potok, postavený počátkem 17. století, je to první, co musí vidět každý návštěvník obce Dobřív. Noha švédského vojáka na něj pravděpodobně nikdy nevstoupila, ale v třicetileté válce měl důležitý úkol:
Irena Knorrová
Velká říjnová barevná revoluce (fotoblog)
Dodržuji opatření. Na své příbuzné nekašlu a ruce mám čisté. Chodím jen do práce a domů spát - sama. Ale když se říjen vybarví a vysluní jako o víkendu, musím ven, do lesa, do Brd. Dá-li se v kráse utonout, měla jsem dnes namále!
Irena Knorrová
Dělostřelecké ozvěny (fotoblog)
Ozvěny statisíců výstřelů a explozí byly po mnoho let součástí života obyvatel Podbrdska - přes bariéru lesa doléhaly z Jordánu a Toku až do Příbrami. Vojenské střelby jsou však už jen minulostí dnešní krajiny ticha...
Irena Knorrová
Za divokými kosatci (fotoblog)
Iris siberica - kosatec sibiřský - je moje kytka. Počátkem léta rozkvétá na Padrťských pláních a barví louky svou sytou modří. Neobvyklý úkaz brdské přírodě sluší, ale brzy pomíjí, takže sedlám svého cyklo-oře a vyrážím!
Irena Knorrová
Červený kostel - zachráněn před zkázou (fotoblog)
Na počátku byl kostel. Ve 12. století ho nad starou řekou Vltavou nechala postavit paní Zdislava, matka velmože Jiřího z Milevska. Románský kostelík stál osamocený u řeky, která se jako modrý had kroutila mezi loukami a skalami.
Irena Knorrová
Památka zesnulých - v boji padlých
A tak tu leží pospolu, bratrstvo ve zbrani, ve smrti jsou si všichni rovní. Vojáci všech hodností, příslušností i národností, odpočívají tu dnes již beze zbraní, neboť na tomto místě byl vyhlášen konečný mír...
Irena Knorrová
Sado-maso túra Českým rájem
V Českém ráji je tolik turistických cílů, naučných stezek, hradů a zámků, jako je v makovici zrnek máku. My jsme si vybrali údajně jednu z nejkrásnějších tras nedaleko Turnova, zahrnující dva skalní hrady – Frýdštejn a Vranov.
Irena Knorrová
Nádherný park paní Nádherné
Za romantickým exteriérem jsme se vypravili do Vrchotových Janovic. Poslední šlechtickou majitelkou zdejšího zámku a parku byla známá baronka Sidonie Nádherná, a tak možná narazíme i na nějaký romantický příběh.
Irena Knorrová
Jarní nadělení v Kladrubech
Jsou jako bílí andělé. Nádherné bytosti z jiného světa. Při pohledu na ně cítíte, jak se Vám srdce rozbuší obdivem i podvědomou bázní. Nejsou to jen obyčejní koně, jsou to KLADRUBÁCI!
Irena Knorrová
Polibek vampýra aneb jak se rodí reliéf (ze zápisků řezbáře)
Už ani nevím, kdy jsem vzal prvně do ruky řezbářský dláto. To asi ještě žil děda a já byl u něj jako kluk na prázdninách, v tom starým domě nad řekou Váh. Vyřezával figurky z lipovejch špalíčků a to dřevo tak krásně vonělo...
Irena Knorrová
Krajinou pramenů (fotoblog ze Slavkovského lesa)
Centrální partie Slavkovského lesa vítají poutníka zvláštní melancholickou náladou. Krajina ztichla a ponořila se do vzpomínek na dávné události, jaké se nikde jinde nestaly. Byla přetvářena, ničena - vydrancována a opuštěna.
Irena Knorrová
Kostel duchů
Les sebevrahů v Japonsku, opuštěná vojenská nemocnice v Německu, morový ostrov v Itálii a taky český rozpadající se kostel, jehož lavice obsadili "duchové". To jsou některá z nejděsivějších míst celosvětového žebříčku.
Irena Knorrová
Military May (fotoblog)
Máj je sice lásky čas, ale taky je časem, kdy si připomínáme konec druhé světové války. Milovníci historie a fandové armádní techniky a zbraní míří na Slivici u Milína: tady se 11. - 12. května odehrála poslední bitva války.
Irena Knorrová
Jak rodí babička
Moje dítě, co už dávno není dítětem, mi jednou bez varování oznámilo, že čeká dítě. Já vím, to už je úděl matek, které mají dceru. Generační kolo se pootočí, z holčičky je najednou máma a z matky, byť třeba věkem mladé - babička!
Irena Knorrová
Daňci, kam se podíváš!
V Blatné, málo platné, je krásně. I když teprve končí únor, tady se o vládu hlásí jaro, a to s plnou parádou. Po ledu a sněhu ani památky a nad pohádkovým zámkem visí modrá obloha jako vymetená.
Irena Knorrová
Trocha imprese duši povznese
Z větší části upečeno, uklizeno, nakoupeno, zabaleno. Ještě pár dnů zbývá do Vánoc, tak proč si neudělat radost výletem někam, kde si hlava odpočine a dušička pookřeje - do krajiny stříbrem protkané...
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 83
- Celková karma 12,62
- Průměrná čtenost 720x
Motto: Skutečně nejvzácnější chvíle v životě se počítají na okamžiky, kdy je hluboce rozrušena vaše duše (Soichiro Honda)