Polibek vampýra aneb jak se rodí reliéf (ze zápisků řezbáře)

10. 09. 2017 18:00:00
Už ani nevím, kdy jsem vzal prvně do ruky řezbářský dláto. To asi ještě žil děda a já byl u něj jako kluk na prázdninách, v tom starým domě nad řekou Váh. Vyřezával figurky z lipovejch špalíčků a to dřevo tak krásně vonělo...

Učil jsem se spíš sám, vždycky jsem hodně čet ́, zajímala mě spousta věcí, hlavu plnou nápadů. Pak jsem měl různý období: vyřezával jsem srdíčka a růže, mísy a roztodivný figury, pak přišlo období zbraní – zdobenejch pažeb a střenek – a jak člověk stoupá na žebříčku pořád vejš, dospěl jsem k období vyřezávanejch obrazů. Pracoval jsem i na zakázku, i když to nikdy nebyla moje obživa. Ale ta radost, když si majitel pověsil na zeď čerstvě dokončenej reliéf, a ten se okamžitě stal dominantou interiéru, možná i srdcem celýho domu!

Taky už si nevzpomínám, kdy jsem se setkal prvně s kresbama Borise Valeja. Jeho fantastický zvířata, příšery a monstra se mi vždycky líbily. A taky ženský, nádherný holky. Říkal jsem si, jestli by to šlo vyřezat do dřeva, a zkusil to vůbec někdo? Ta myšlenka začala bejt neodbytná, byla to výzva a já už byl chycenej a nemoh ́ jsem si pomoct. Vybral jsem motiv vampýra s křídlama a hadím tělem, svírajícího v náručí dívku. Jeho drápy se jí zarývaly do prdelky, ale ona se k tomu příšernýmu stvoření vinula, jakoby sama toužila po jeho smrtícím polibku.

Naštěstí jsem našel i vhodnou hruškovou desku, která je sice tvrdá, žádná měkkoučká lípa, ale zase vydrží navěky. Podaří se mi ale vtisknout do dřeva celkem složitej výjev v náležitý perspektivě a vytvarovat i jemný detaily? Byla to výzva na druhou. Vytiskl jsem si Valejův obrázek ve větším měřítku a překreslil ho volně na desku. Nemoh ́ jsem se už dočkat, až přebrousím nástroje a ponořím je do neporušený dřevěný masy.

Práce mi ale vůbec nešla od ruky. Musel jsem odebrat spoustu materiálu, aby byl reliéf řádně hlubokej a postavy vystoupily z obrazu ven. To byla tvrdá dřina, nepočítaně ran dřevěnou palicí do dláta. Ani samotná řezba v tvrdý hrušce se mi moc nedařila. Ruce jsem měl samej puchejř a řeznou ránu od nástrojů. Ty jsem musel neustále brousit, protože tvrdý dřevo je za chvíli ztupilo. Přesto se mi pod pazourama rodila štíhlá postava dívky, jejíž tělo mělo bejt krásný a hladký v protikladu k hnusnýmu vampýrovi s ropuší hlavou a tělem plaza.

Nadával jsem na tu rachotu a přece jsem se těšil na každou chvilku, kdy jsem se moh ́ řezbě věnovat. Večer jsem si přes protesty mý ženy postavil reliéf ke zdi v ložnici. V ubývajícím světle postavy ožívaly, vampýrův výraz mě skoro děsil – zdálo se, že každou chvíli mávne křídlama a udusí dívčinu ve svý náruči. Jako by mě nutil dokončit rychle dílo, aby on mohl dokončit to svý...

Brzy jsem se přesvědčil, že ta příšera skutečně lační po krvi. Koupil jsem si novej řezbářskej nůž, ostrej jako skalpel. Při práci na vampýřích drápech jsem si ho ale vrazil do ruky! Ostří mi projelo kůží a přeťalo šlachu na ukazováku – tentokrát to bylo na šití a byl jsem rád, že mi zůstala aspoň zdravá kost. „Tak ses dočkal“, říkal jsem v duchu vampýrovi cestou do špitálu, a jeho zakrvácenej obraz jsem měl před očima ještě na sále, když mě šili.

Na prst mi dali ortézu a pár tejdnů jsem nemoh ́na reliéfu pořádně pracovat. Nečinnost mě hrozně znervózňovala a odnášela to chudák moje žena – byl jsem na ni pěkně zlej a taky jsem i přes její námitky nechal vampýra pořád v naší ložnici.

Jakmile se ruka trochu zahojila, dal jsem se zase do práce. Strávil jsem nad obrazem hodiny, ale konečně mi zbejvaly poslední povrchový úpravy, dílo se chýlilo ke konci. Dohladka vybroušená dřevořezba dostala olejovej nátěr a úplně nakonec jsem ji natřel vrstvou včelího vosku. Nastala nejoblíbenější část mé práce na řezbě: zaschlej vosk se musel dokonale vyleštit, aby se úchvatná barva dřeva ještě zjemnila a postavy zazářily jemnym leskem. Zdálo se, že se mi to podařilo. Figury z hauptreliéfu téměř vystoupily: děsivej upír a vnadný dívčí tělo.

Moje žena se mnou už vůbec nemluvila a kolem obrazu v ložnici chodila se zavřenýma očima. Jak jsem byl v euforii z dokončení obrazu, dostal jsem ale hroznou chuť se s ní pomilovat. Bránila se, jenže já ji pevně držel v náručí, zdravou ruku jsem jí zaťal do zadečku, až vytryskla drobná kapka krve. Zhrozil jsem se sám sebe. A mohl bych přísahat, že se vampýr vítězoslavně zašklebil, když jsem přitisknul rty na tu červenou krůpěj...

Autor: Irena Knorrová | neděle 10.9.2017 18:00 | karma článku: 14.33 | přečteno: 448x

Další články blogera

Irena Knorrová

Usedlost Cibulka 2024 - nádech k novému životu (fotoblog)

Košířská viniční usedlost Cibulka má za sebou bohatou historii. Vlastníci se tu střídali, období rozkvětu počátkem 19. století skončilo časem totálního zmaru. Vybydlené doupě squaterů koupila Nadace rodiny Vlčkových v r. 2021.

21.3.2024 v 15:00 | Karma článku: 11.39 | Přečteno: 190 | Diskuse

Irena Knorrová

Park Cibulka 2024 - 200 let po svém založení (fotoblog)

Pradávno je tomu, co se lidé zabydleli v údolí pod pražským kopcem Vidoule - svědčí o tom nalezené kostry z doby laténské i nálezy bronzových šperků. Od středověku pak tu stojí i jedna z viničních usedlostí, později zvaná Cibulka.

19.3.2024 v 20:00 | Karma článku: 12.72 | Přečteno: 170 | Diskuse

Irena Knorrová

1. března 2042, kdesi v Jižních Čechách (minihříčka)

Dům z červených cihel se koupe v zimním slunci, které už brzy zmizí za lesem. Muž na přední terase se snaží zahlédnout na příjezdové cestě auto, ale silnice je opuštěná, pohlcená stíny hustých smrků.

27.4.2022 v 18:00 | Karma článku: 10.76 | Přečteno: 269 | Diskuse

Irena Knorrová

Sobota ve městě růží (fotoblog)

Jen jednomu městu sluší růžová a může se hrdě nazývat "městem růží". Je to jihočeská Blatná, která výstavou růžových aranží vzpomíná na sedmdesátiletou tradici pěstování těchto květin na zdejších plantážích.

6.7.2021 v 18:00 | Karma článku: 17.37 | Přečteno: 332 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 27.21 | Přečteno: 502 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 50 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.41 | Přečteno: 299 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.78 | Přečteno: 523 | Diskuse
Počet článků 83 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 719

Kdysi jsem chtěla být operní pěvkyní a nebo slavnou novinářkou, ale osud mě srovnal do latě. I ten nejobyčejnější život ovšem nabízí spoustu námětů pro psaní. Moje rodina, přátelé, muži, zvířata, umění, příroda i město – to všechno je mojí inspirací…

Motto: Skutečně nejvzácnější chvíle v životě se počítají na okamžiky, kdy je hluboce rozrušena vaše duše (Soichiro Honda)

 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...