Centrální partie Slavkovského lesa vítají poutníka zvláštní melancholickou náladou. Krajina ztichla a ponořila se do vzpomínek na dávné události, jaké se nikde jinde nestaly. Byla přetvářena, ničena - vydrancována a opuštěna.
Nemluvím samozřejmě o známých lázeňských městech, jako jsou Karlovy Vary, Mariánské Lázně nebo Lázně Kynžvart. V trojúhelníku mezi nimi se ale nachází zapomenuté území. Holé planiny, podivně prázdné kusy země mezi hlubokými lesy, dávají tušit, že ještě v nedávné minulosti to tu vypadalo zcela jinak. Kolem cest se choulily chalupy vesnic, stálo tu dokonce celé město (Čistá), než bylo kompletně vymazáno z krajiny.
Poslední velká válka přervala osudy zdejších převážně německých obyvatel a znamenala brzký konec jejich staletých sídel. Původní obyvatelstvo bylo odsunuto, ale nové osídlení drsné krajiny se moc nedařilo. Vesnice byly vyrabovány nejprve členy Rudých gard a potom novými přistěhovalci, kteří se většinou zase rychle posunuli dál.
Oblast se zalíbila vojákům, byl zřízen vojenský újezd Prameny a zbytky rozpadajících se domů posloužily jako dělostřelecké cíle. Armáda se tu chovala jako na svém výsostném území, nešetřila ani církevní a jiné historické památky. Ale netrvalo to dlouho, už v padesátých letech minulého století se zdejší nerostné bohatství ocitlo v hledáčku prospektorů. Po objevení uranových ložisek pronikli těžaři do vojenského prostoru, neboť státní zájem, podporovaný chtivostí Sovětského svazu, se stal nadřazeným zájmu obrany státu.
A tak byla armáda donucena posunout se na Doupov. Rozstřílené zbytky vesnic byly srovnány se zemí a zavezeny, aby obraz zkázy nebyl tak křiklavý. Vojenský újezd obsadili horníci, například v dřívějším lázeňském městečku Prameny (Bad Sangerberg) posloužila jako hornická ubytovna budova bývalých Alžbětiných lázní. Ta je dnes už zbourána, stejně jako drtivá většina domů v obci, včetně kostela na návsi. Snad se mi ani nechce rýpat se příliš v historii, neboť kam píchnete prstem, vyvalí se pěkně smrduté bahníčko...
Za příklad poslouží nechvalně proslulý osud pramenského hřbitova. Tak dlouho na něj podnikali vojáci i horníci uranových dolů barbarské nájezdy, hledajíce tušené poklady ukryté v hrobkách, až si znechucení občané stěžovali u samotného prezidenta Zápotockého. Bylo ale už pozdě, zničené náhrobky byly odvezeny do kamenictví k dalšímu použití a zbytky sesypány na jednu hromadu. Co se stalo se zneuctěnými kostrami mrtvých, není známo.
Nejdéle odolávala neogotická hrobka rodiny Tanzerových, krásná a jemná kamenická práce, jaká neměla v okolí obdoby. Přestože byla i komunistickými památkáři prohlášena za kulturní památku, pramenští ji nechali schátrat a poté zbořit pro havarijní stav. Zbytek absidy z hrobky se dodnes válí v místech bývalého hřbitova u silnice na Mnichov, spolu s posledními náhrobními kameny, vše již zarostlé travou a takřka neviditelné. Až v poslední době tu byl vztyčen dřevěný kříž s příznačným nápisem, který býval na hřbitovní bráně: Zde končí závist, nenávist a pronásledování...
Současné Prameny jsou ponořené do polospánku, chodec tu většinou nepotká ani živáčka. Ze stovek domů zbylo pár desítek, vesnice drží v současnosti smutný primát - je nejzadluženější obcí v Čechách. V okolí se nacházejí minerální prameny, některé zrekonstruované aspoň tak, že se dají pít, jiné zdevastované. Z množství kapliček, božích muk a kamenných křížů se většina nedochovala, snad zázrakem přežily romantické Křížky na vyvýšené hadcové skalce, obklopené chráněnými loukami - armáda na jejich místě chtěla zřídit dělostřelecký bunkr s otočnou věží, odtud by se to bombardovalo!
Síla přírody je nekonečná. Slavkovský les zůstal stále oblastí plnou přírodních krás a zbylo i dost historických památek, které se tu dají objevit. Jedinečná rašeliniště, léčivé prameny, skály, hrady a zámky, rozhledny. Chodec v krajině se tu může celé dny toulat a všude narazí na nějakou zajímavost - něco málo se mi podařilo zachytit na fotografiích.
Zdroje a odkazy:
http://www.slavkovsky-les.cz/
http://www.pamatkyaprirodakarlovarska.cz/
