Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kostel duchů

9. 07. 2017 18:00:00
Les sebevrahů v Japonsku, opuštěná vojenská nemocnice v Německu, morový ostrov v Itálii a taky český rozpadající se kostel, jehož lavice obsadili "duchové". To jsou některá z nejděsivějších míst celosvětového žebříčku.

Zchátralý kostel sv. Jiří v zapadlé vesničce Luková na Manětínsku byl zřejmě odsouzen k zániku. Při pohřbu v roce 1968 spadla na pozůstalé část stropu a středověká stavba byla od té doby nepoužívaná.

Pak ale mladý umělec Jakub Hadrava přišel s projektem "Má mysl", který byl tématem jeho bakalářské práce. Jakub chtěl upozornit na to, že chátrající umělecké památky zrcadlí stav naší mysli: i my se bez víry a naděje pomalu rozpadáme...

Kdo dojede až na konec uzoučké cesty, spatří na vršku kostelík, obklopený hřbitovem.

I ten je ve fázi rozpadu.

Dávno zemřelí obyvatelé Lukové se nevěřícně dívají na tu zkázu.

Jména na náhrobcích jsou převážně německá, jsme v Sudetech - ale je to omluva současného stavu hřbitova?

Kostel je uzavřený, ale dá se obejít a nahlédnout do rozbitých oken.

Opravdu tam jsou: duchové v bílých hábitech se modlí za naše hříchy.

Autor neváhal zahalit dobrovolníky do prostěradel a polít sádrou. Po půlhodině stačilo sundat sádrové odlitky a sochy byly hotové.

Děsivé, provokující, geniální! A snad se díky skvělému nápadu a následné medializaci podaří sehnat i finanční prostředky na záchranu kostela.

Zdroje a odkazy: www.lukova-kostel.cz

Autor: Irena Knorrová | neděle 9.7.2017 18:00 | karma článku: 18.11 | přečteno: 488x

Další články blogera

Irena Knorrová

Polibek vampýra aneb jak se rodí reliéf (ze zápisků řezbáře)

Už ani nevím, kdy jsem vzal prvně do ruky řezbářský dláto. To asi ještě žil děda a já byl u něj jako kluk na prázdninách, v tom starým domě nad řekou Váh. Vyřezával figurky z lipovejch špalíčků a to dřevo tak krásně vonělo...

10.9.2017 v 18:00 | Karma článku: 10.58 | Přečteno: 161 | Diskuse

Irena Knorrová

Krajinou pramenů (fotoblog ze Slavkovského lesa)

Centrální partie Slavkovského lesa vítají poutníka zvláštní melancholickou náladou. Krajina ztichla a ponořila se do vzpomínek na dávné události, jaké se nikde jinde nestaly. Byla přetvářena, ničena - vydrancována a opuštěna.

13.8.2017 v 18:00 | Karma článku: 9.66 | Přečteno: 312 | Diskuse

Irena Knorrová

Military May (fotoblog)

Máj je sice lásky čas, ale taky je časem, kdy si připomínáme konec druhé světové války. Milovníci historie a fandové armádní techniky a zbraní míří na Slivici u Milína: tady se 11. - 12. května odehrála poslední bitva války.

14.5.2017 v 19:00 | Karma článku: 11.44 | Přečteno: 272 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Pavel Kynčil

Andrea má dnes svátek

A já jí přejí ať se jí splní vše dobré co si sama přeje. To proto, že jsem jí dlouho neviděl a mám jenom tuhle fotku.Snad jí někdo pozná a řekne jí, aby se na tento blog podívala

26.9.2017 v 20:48 | Karma článku: 3.92 | Přečteno: 136 | Diskuse

Klára Tůmová

Toulky časem - Kunratický les

Nazývat Kunraťák lesem je pro ty, co znají pořádné venkovské lesy, skoro urážka. Asi proto někdo vymyslel slovo lesopark. Dlouho jsem nevěděla, jak si takový les zkřížený s parkem představit.

26.9.2017 v 20:28 | Karma článku: 9.57 | Přečteno: 120 | Diskuse

Milan Slanina

Fotím lidi a dívám se úplně jinam ...

A tak málokoho napadne, že už se to stalo. Byl zvěčněn . Fotografie zastavuje čas. Je to okamžik, který se už nikdy nebude opakovat. Je jedinečný, dokonalý a ... pomíjivý. Pokud zítřek už nebude, dnešek je tady a teď. Cvak ...

26.9.2017 v 19:12 | Karma článku: 6.53 | Přečteno: 183 | Diskuse

Pavel Vrba

Splnění snu, zahaleného do mlhavého obrazu - část 3.

Takové malé pokračování obrázkového povídání a návštěvě prapodivných obrazů jednoho pralesa. Slov není třeba, protože fotografie nakonec zachytí vše podstatné.

26.9.2017 v 17:30 | Karma článku: 9.75 | Přečteno: 109 | Diskuse

Lucie Plicová

Kawah Ijen, výstup na sopečný monument východní Jávy

Sopka Kawah Ijen se nachází na východní Jávě v blízkosti městečka Banyuwangi, cca 900 km východně od hlavního města Jakarta. Výstup na její kráter je jak cesta do pekla.

26.9.2017 v 15:55 | Karma článku: 8.39 | Přečteno: 103 | Diskuse
Počet článků 69 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 702

Kdysi jsem chtěla být operní zpěvačkou a nebo slavnou novinářkou, ale osud mě srovnal do latě. I ten nejobyčejnější život ovšem nabízí spoustu námětů pro psaní. Moje rodina, přátelé, muži, zvířata, umění, příroda i město – to všechno je mojí inspirací…

Motto: Skutečně nejvzácnější chvíle v životě se počítají na okamžiky, kdy je hluboce rozrušena vaše duše (Soichiro Honda)

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.