O prázdných místech

27. 11. 2016 18:00:00
Každý z nás v životě něco ztratil, něco anebo někoho. Snažíme se obklopit jistotami, doufáme ve stálost toho, co tvoří náš soukromý vesmír. Ale ty jistoty někdy prasknou jako mýdlové bubliny a co nám zbyde? Jen prázdná místa...

Kolik je lidí, tolik je možností různých ztrát. Ztráta někoho blízkého, milované osoby, je asi tou nejhorší z nich. A kolik je lidí, tolik je způsobů, jak se vyrovnat s prázdnotou, která poté nastane. Některé příběhy jsou vážně fascinující.

Znám starší pár, který přišel o dvě děti. Holčička zemřela maličká a syn v osmnácti spáchal sebevraždu. Takovou hrůzu si ani neumím představit. Manželé ale našli sílu dál žít, po čtyřicítce si pořídili dvojčata a dočkali se i vnoučat, která dokázala prázdná místa v srdcích vymazat.

Rozchod s partnerem zanechá taky bolavou bílou skvrnu. Mnoho měsíců visel v mé koupelně pánský župan, který jsem nedokázala uklidit ani vyhodit. Tak dobře se do něj brečelo! Až když si župan nenuceně vypůjčil můj nový přítel, prázdné místo bylo zaplněno a nežádoucí kouzlo zrušeno.

Mému bývalému sousedovi zkrachovalo podnikání – přišel úplně o všechno. Žena od něj odešla, musel se odstěhovat z bytu a jediný člověk, který mu zbyl, byla jeho maminka. Bohužel brzy potom zemřela a soused zůstal úplně sám, jako uprostřed pouště. Až příliš mnoho prázdných míst donutilo muže k činu: za peníze, které zdědil po matce, koupil stavební parcelu v nedaleké vesničce, a začal stavět dům. Naštěstí si našel dobrou práci a všechny vydělané peníze „prostavěl“. Dům pomalu rostl, pracoval jen vlastníma rukama, s příležitostnou pomocí známých. Bez kapitálu, bez půjčky. Když měl hotovou hrubou stavbu, jako zázrakem potkal svou lásku z mládí - a pak už bylo všechno hračka, když na to byli dva.

Že nejlepší a nejvěrnější přítel člověka je pes, vědí všichni, kteří nějakého mají. Jeho život je ale v poměru k tomu lidskému až příliš krátký. Ztratíme-li ho, prázdné místo je obrovské. V jednom domě měli krásného loveckého ohaře s podmanivýma očima. Doprovázel svého pána na toulkách lesem, hlídal dům a byl první, kdo každý den vítal své dvounožce u venkovní branky. Měl se dožít dvanácti, ale nakonec tu byl šestnáct let, než odešel do psího nebe a opustil svého pána.

V domku žila taky kočka. Ta byla pro pána vždycky nedůležitá, někde daleko za milovaným psem. Neviděl její lesklý kožíšek a úchvatné žluté oči, nezajímalo ho, že díky ní myši obcházely dům obloukem. Byla to prostě jen kočka.

A přece to byla právě ona, kdo s neuvěřitelným instinktem zaplnil prázdné psí místo. První den po smrti psa se domácím ani nechtělo z práce domů – báli se prázdného dvora, osiřelé branky. Naskytl se jim ale nečekaný pohled: po dlážděné cestičce na dvorku plavně přiběhla kočička a s nadšeným mňoukáním se téměř pověsila na kliku od branky. I když si stoupla na zadní, nedosáhla totiž tak vysoko, jako pes. Nutno říci, že kočka dřív na dvůr nikdy nechodila, to bylo psí výsostné území!

Páníčci se smáli a do toho si kradmo utírali slzy, když viděli ten kočičí uvítací výbor. Bylo jim hned trochu líp. A kočka? Ta samozřejmě velice stoupla v ceně. Dokonce i pán ji pohladil a kroutil hlavou nad její intuicí.

Věřím, že na ten kočičí kousek obyvatelé domku hned tak nezapomenou. A já bych téhle kočce moc přála, aby si svůj vylepšený status podržela i tehdy, až páníčkovi otrne a přinese si domů nové roztomilé štěně...

Autor: Irena Knorrová | neděle 27.11.2016 18:00 | karma článku: 21.16 | přečteno: 317x

Další články blogera

Irena Knorrová

Usedlost Cibulka 2024 - nádech k novému životu (fotoblog)

Košířská viniční usedlost Cibulka má za sebou bohatou historii. Vlastníci se tu střídali, období rozkvětu počátkem 19. století skončilo časem totálního zmaru. Vybydlené doupě squaterů koupila Nadace rodiny Vlčkových v r. 2021.

21.3.2024 v 15:00 | Karma článku: 11.39 | Přečteno: 190 | Diskuse

Irena Knorrová

Park Cibulka 2024 - 200 let po svém založení (fotoblog)

Pradávno je tomu, co se lidé zabydleli v údolí pod pražským kopcem Vidoule - svědčí o tom nalezené kostry z doby laténské i nálezy bronzových šperků. Od středověku pak tu stojí i jedna z viničních usedlostí, později zvaná Cibulka.

19.3.2024 v 20:00 | Karma článku: 12.72 | Přečteno: 170 | Diskuse

Irena Knorrová

1. března 2042, kdesi v Jižních Čechách (minihříčka)

Dům z červených cihel se koupe v zimním slunci, které už brzy zmizí za lesem. Muž na přední terase se snaží zahlédnout na příjezdové cestě auto, ale silnice je opuštěná, pohlcená stíny hustých smrků.

27.4.2022 v 18:00 | Karma článku: 10.76 | Přečteno: 269 | Diskuse

Irena Knorrová

Sobota ve městě růží (fotoblog)

Jen jednomu městu sluší růžová a může se hrdě nazývat "městem růží". Je to jihočeská Blatná, která výstavou růžových aranží vzpomíná na sedmdesátiletou tradici pěstování těchto květin na zdejších plantážích.

6.7.2021 v 18:00 | Karma článku: 17.37 | Přečteno: 332 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 23.38 | Přečteno: 392 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.40 | Přečteno: 296 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.77 | Přečteno: 515 | Diskuse
Počet článků 83 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 719

Kdysi jsem chtěla být operní pěvkyní a nebo slavnou novinářkou, ale osud mě srovnal do latě. I ten nejobyčejnější život ovšem nabízí spoustu námětů pro psaní. Moje rodina, přátelé, muži, zvířata, umění, příroda i město – to všechno je mojí inspirací…

Motto: Skutečně nejvzácnější chvíle v životě se počítají na okamžiky, kdy je hluboce rozrušena vaše duše (Soichiro Honda)

 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...