Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Viking a buchta

25. 09. 2016 18:00:00
Seznamka konečně vydala svůj plod: seznámila jsem se s Vikingem. To je samozřejmě jen přezdívka, ale jak říkat dvoumetrovému muži, jehož severský look podtrhují mořské oči a světlé špice vlasů, bojovně trčící v sestřihu na ježka?

A to jsem zpočátku ani netušila, že se každé ráno sprchuje ledovou vodou a přitom vyřvává na celý barák „Vikiiiing, Vikiiing!“

Na tom, že protiklady se přitahují, je jistě mnoho pravdy. Jak jinak si vysvětlit, že v sobě našli zalíbení dva tak rozdílní lidé, jako jsme my dva? Zatímco já se pomalu probouzím, potácím se po bytě s hrnkem kávy a postojím chvilku ve dveřích na zahradu, abych zjistila ráz počasí, Viking už má za sebou onu studenou koupel, zahřeje se sérií kliků a s nekonečnou energií se vrhá do nového dne.

Miluje pohyb, sporty, rychlost, já zase klídek, pohodu, atmosféru. On je technik a já píšu básně, celý den pusu nezavře a já jsem schopná na většinu jeho otázek říct jen „Hmmm.“ Extrovert versus introvertka, pragmatik a romantička, hlavně však muž a žena, a o tom to je...

Máme i společné zájmy: přírodu, les. S Vikingem se ale i obyčejná procházka zvrtne ve vysokohorskou turistiku, musí si ji okořenit výstupem na nejvyšší vrchol nebo aspoň protáhnout na nekonečnou túru. Houbaření má pro něj smysl, jen když má bramborák plný hřibů, a to dá nějakého běhání i v našem krásném lese.

Většinou se my ženy snažíme předělávat muže, věříme, že alkoholik, gambler či notorický sukničkář se může změnit v dokonalého partnera. U nás dvou je to naopak - Viking by ze mě rád udělal něco jako Xenu a proto neprodleně zahájil výcvik. Ne, bohužel si nepořídil štěně vlčáka, ale objektem jeho snahy jsem se stala výhradně já.

Ke své škodě jsem ho hned neprokoukla a nechala se zlákat například k projížďce na kole. Měla jsem svou naivní představu. V pohodlném oblečení si pojedeme krajinou, do kopce to vytlačíme a po kilometru nebo dvou si uděláme piknik v trávě – za tím účelem mám taky na kole přidělaný praktický košíček.

Vikingova představa byla ovšem zcela jiná. Začla jsem to tušit hned, jak se objevil v jakémsi neoprénovém oblečku, s bakelitovou přilbou na hlavě a polarizačními brýlemi. Samozřejmě jsem už někdy podobně vytuněné sportovce potkala, ale to byli CYKLISTI, zatímco já se chtěla jen tak projet... Můj milý protočil panenky, když spatřil košíček s občerstvením (byly tam čerstvé bagetky, vejce natvrdo, rajčátka a obrovská termoska s kávou), potom mi na hlavu napasoval helmu a zavelel k odjezdu. Nebylo cesty zpět.

Někde tam kolem Labe jsou prý krásné cyklostezky, samá rovinka, tam bych to možná ještě ustála s glancem, ale smůla - v našem kraji je to prostě VŠUDE do kopce. Pro Vikinga samozřejmě nic takového neexistuje, šlapal jako dobře seřízený stroj a ještě se mě snažil koučovat. Nebylo to nic platné: nejsem vysportovaná mladice z fitka, spíš utahaná mamča, a téhle „vyjížďky“ jsem brzy měla plné kecky. V dalším kopci jsem prostě ladně seskočila z kola a pokračovala pěšky.

To byla pro Vikinga největší potupa. Nejdřív jel napřed, předstíraje, že ke mně nepatří. Potom se jal mě objíždět, nahoru, dolů, v soustředných kruzích. Nakonec mě donutil nasednout, zaujal pozici vedle mého kola a s rukou na mých zádech se mě snažil tlačit proti kopci. To celkem pomáhalo, ale Viking měl takovou páru, že jsem nestačila tak rychle šlapat... Po dvaceti kilometrech příšerné jízdy došlo konečně i na piknik, ale nechutnalo mi!

To motorka, ta mě baví. Motor si přede, krajina kolem ubíhá a za chvíli se mi začnou klížit oči, usínám... Kupodivu se mi můj milý přiznal, že ho jízda taky uspává! Už vidím tu zprávu v Blesku: „Motorkář usnul za řídítky a skončil ve škarpě i se spolujezdkyní...“ Ta rozespale sundala helmu a zeptala se: „To už jsme doma, miláčku?“

Ano, jsem buchta, ale nejsem hloupá. Oplatím Vikingovi stejnou mincí – za každou adrenalinovou aktivitou následuje můj návrh: návštěva výstavy, koncertu, divadelního představení. Jen ať si taky zkusí, jaké to je, překonat sám sebe. V divadle se totiž musí dvě hodiny sedět, a to je pro něj to samé, jako pro mě stejnou dobu šlapat na kole!

Naštěstí jsou chvíle, kdy i Viking trochu zpomalí a něžně se přitulí. S hlavou na jeho hrudi se chci ujistit: „Ty nikdy neumřeš, viď?“

„Ne, já ne“ odpoví bez zaváhání. Tomu, co nám muži říkají v posteli, se nedá úplně věřit, ale milosrdná lež potěší každou zamilovanou babu...

Autor: Irena Knorrová | neděle 25.9.2016 18:00 | karma článku: 23.49 | přečteno: 906x

Další články blogera

Irena Knorrová

Polibek vampýra aneb jak se rodí reliéf (ze zápisků řezbáře)

Už ani nevím, kdy jsem vzal prvně do ruky řezbářský dláto. To asi ještě žil děda a já byl u něj jako kluk na prázdninách, v tom starým domě nad řekou Váh. Vyřezával figurky z lipovejch špalíčků a to dřevo tak krásně vonělo...

10.9.2017 v 18:00 | Karma článku: 10.58 | Přečteno: 161 | Diskuse

Irena Knorrová

Krajinou pramenů (fotoblog ze Slavkovského lesa)

Centrální partie Slavkovského lesa vítají poutníka zvláštní melancholickou náladou. Krajina ztichla a ponořila se do vzpomínek na dávné události, jaké se nikde jinde nestaly. Byla přetvářena, ničena - vydrancována a opuštěna.

13.8.2017 v 18:00 | Karma článku: 9.66 | Přečteno: 312 | Diskuse

Irena Knorrová

Kostel duchů

Les sebevrahů v Japonsku, opuštěná vojenská nemocnice v Německu, morový ostrov v Itálii a taky český rozpadající se kostel, jehož lavice obsadili "duchové". To jsou některá z nejděsivějších míst celosvětového žebříčku.

9.7.2017 v 18:00 | Karma článku: 18.11 | Přečteno: 488 | Diskuse

Irena Knorrová

Military May (fotoblog)

Máj je sice lásky čas, ale taky je časem, kdy si připomínáme konec druhé světové války. Milovníci historie a fandové armádní techniky a zbraní míří na Slivici u Milína: tady se 11. - 12. května odehrála poslední bitva války.

14.5.2017 v 19:00 | Karma článku: 11.44 | Přečteno: 272 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Lance

Jak jsem se stala americkym obcanem

Nechtela jsem se zlobit se zelenou kartou a rozhodla se, ze se stanu americkym obcanem. Dostala jsem den a hodinu, kterou se musim dostavit na emigracni oddeleni.

26.9.2017 v 16:12 | Karma článku: 16.72 | Přečteno: 655 | Diskuse

Alena Damijo

Hlavně radostně!

Jsem přeučený cynik a pesimista. Jako puboš jsem si myslela, že je fakt vtipné všechno ironicky komentovat; že to ale ne všem připadá zábavné se ukázalo ve chvíli, kdy na mě nejflegmatičtější spolužák vyjel, že tím všechny s*#u.

26.9.2017 v 11:00 | Karma článku: 12.25 | Přečteno: 337 | Diskuse

Mirka Součková

Rozhodnutí vladaře (nad svým životem)

Když odchází síly, nechce se už být, nechtěl jsem přežívat, jen naplno žít. Zářit a milovat a naplno hrát, cítit a pracovat - dělat, co mám rád.

24.9.2017 v 21:55 | Karma článku: 16.35 | Přečteno: 521 | Diskuse

Jitka Štanclová

Děcka, hybaj do kanafasu!

Nebo taky "do cích, na kutě, do peřin". Všechny výrazy směřovaly do míst, kam se nám, děckám, ale vůbec nechtělo.

24.9.2017 v 20:05 | Karma článku: 16.22 | Přečteno: 327 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Nic nechtít

Už jste se setkali s návody na zaručeně spokojený život, které vám naprosto nefungovaly? A vašim známým také ne? Přitom některé z nich vypadaly velice rozumně a lákavě. Jak to?

24.9.2017 v 16:28 | Karma článku: 11.00 | Přečteno: 478 | Diskuse
Počet článků 69 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 702

Kdysi jsem chtěla být operní zpěvačkou a nebo slavnou novinářkou, ale osud mě srovnal do latě. I ten nejobyčejnější život ovšem nabízí spoustu námětů pro psaní. Moje rodina, přátelé, muži, zvířata, umění, příroda i město – to všechno je mojí inspirací…

Motto: Skutečně nejvzácnější chvíle v životě se počítají na okamžiky, kdy je hluboce rozrušena vaše duše (Soichiro Honda)

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.