Klobásový princ (povídka)

22. 02. 2016 13:00:00
Mína procházela rozlehlým domem a zkoumala terén. Co viděla, se jí líbilo: bude tu dost práce a tak i výdělek bude větší. Jenom než vycídí dvě obrovské koupelny! Z výsledků svého snažení ale měla vždy radost, bez ohledu na peníze.

Líbilo se jí, když klienti žasli, jak je jejich domov najednou útulný, polštářky na gauči načančané a čisťounké prádlo složené ve skříni.

Mína byla totiž hospodyně – altruistka. Rozmazlovala své zákazníky čerstvě uvařeným gulášem na přání, pohlídala děti a vyvenčila psa, dojela nakoupit. Všichni si mohli být jisti, že nejen přiveze požadovaný nákup, ale ještě vše nakoupí „v akci“, aby klientům ušetřila peníze.

Tenhle kšeft jí dohodila sestřenice - majitel vily byl její šéf, velkořezník a uzenář, zakladatel firmy Maso Masíčko. Bylo to vtipné, ale Jiří Masíčko se tak opravdu jmenoval a jenom využil své příjmení při budování značky. Dařilo se mu dost dobře: maso a párky půjdou přece vždycky na odbyt a kvalitu si uměl ohlídat. Pan Masíčko byl totiž velice schopný člověk, to poznala Mína hned.

„Přeberte mi oblečení v šatně a co se vám nebude zdát, vyhoďte,“ dával Míně instrukce, když nastoupila službu.

„Tuhle bundu mám rád, tak kdyby se vám podařilo zašít tu dírku, rád bych ji ještě nosil. Tady jsou klíče od domu a od branky a peníze si vemte támhle v šuplíku,“ šokoval hospodyňku nakonec. Poté ji nechal v domě samotnou. Mína s lyžařskou bundou značky KILPI v ruce otevřela šuplík a jen polkla: bylo to tam odhadem sto tisíc korun v různých bankovkách.

„Je velkorysý a má ve mě důvěru,“ říkala si a v duchu zahrnula svého nového klienta uznáním a obdivem.

„A ke všemu je to pěkný chlap,“ povzdechla si zasněně, ale pak už se dala do luxování obrovského baráku. Majitel tohohle luxusního bydlení ji taky upozornil, že někde jsou umístěné kamery, ale nevěděla, jestli jsou zapnuté stále, nebo jen když je dům prázdný. Mína si představila, že pan Masíčko bude sledovat kamerový záznam jejího úklidového snažení, a tak si několik hodin ani nesedla. Jela prostě jako stroj a její šatová zástěrka, kterou si vždycky do práce oblékala, byla už na některých místech mokrá potem. Taky byla dost krátká, takže když se předkláněla třeba při uklízení nádobí do myčky, mohl by velkořezník zahlédnout i její trošku tučnější stehýnka...

Její myšlenky se začaly ubírat podivným směrem, tak si Mína dala přece jen krátkou přestávku a zašla si ven na cigaretu. Proč by to vlastně nebylo možné? Nemohl by se klobásový princ zamilovat do své hospodyně? Každý zná pohádku o Popelce – a Masíčko byl přece vdovec! Proč by si ho nemohla získat svou pracovitostí a péčí? A přidá-li k tomu ještě trochu svádění, to by bylo, aby se nechytl!

Venku se už začlo stmívat, když skončila svou práci. Kuchyňský dřez se leskl jako diamant, snad ještě trochu víc než umyvadla a záchodové mísy. Zbývalo jí už jen přežehlit pár košil, které měla připravené v pokoji v prvním patře. Najednou uslyšela z přízemí hluk a po chvíli šumění sprchy. Masíčko se vrátil domů dřív, než předpokládala – Mína se vrhla k zrcadlu a snažila se trochu dát do pořádku svou upracovanou fasádu.

Když se zezdola ozvaly kroky, zavolala na pána domu, aby se nelekl, že je ještě v domě. Zřejmě ji ale neslyšel a po chvíli kroky zazněly na schodišti do patra. Hospodyňka opět zkusila nahlas pozdravit, ale žádné reakce se nedočkala. Vykoukla tedy ze dveří – a krve by se v ní nedořezal: řezník chodil po domě nahý, jak ho pánbůh stvořil! Nevzrušeně prošel kolem Míny, vzal si jednu z vyžehlených košil a bezeslova zase odešel. Té, která měla na svědomí tu voňavou košili a málem nechala ruce na vyčištění každého koutu jeho nabubřelé barabizny, si ani nevšiml.

Novodobý zbohatlík Masíčko zkrátka nebyl žádný princ, spíš přezíravá svině. Mína se z Popelky proměnila zpátky v obyčejnou čtyřicátnici, co si musí tvrdě vydělávat na živobytí. Jen večer za oknem vykouzlil na obloze oranžové červánky a proměnil se v pohádku...

Autor: Irena Knorrová | pondělí 22.2.2016 13:00 | karma článku: 11.39 | přečteno: 349x

Další články blogera

Irena Knorrová

Usedlost Cibulka 2024 - nádech k novému životu (fotoblog)

Košířská viniční usedlost Cibulka má za sebou bohatou historii. Vlastníci se tu střídali, období rozkvětu počátkem 19. století skončilo časem totálního zmaru. Vybydlené doupě squaterů koupila Nadace rodiny Vlčkových v r. 2021.

21.3.2024 v 15:00 | Karma článku: 11.39 | Přečteno: 190 | Diskuse

Irena Knorrová

Park Cibulka 2024 - 200 let po svém založení (fotoblog)

Pradávno je tomu, co se lidé zabydleli v údolí pod pražským kopcem Vidoule - svědčí o tom nalezené kostry z doby laténské i nálezy bronzových šperků. Od středověku pak tu stojí i jedna z viničních usedlostí, později zvaná Cibulka.

19.3.2024 v 20:00 | Karma článku: 12.72 | Přečteno: 170 | Diskuse

Irena Knorrová

1. března 2042, kdesi v Jižních Čechách (minihříčka)

Dům z červených cihel se koupe v zimním slunci, které už brzy zmizí za lesem. Muž na přední terase se snaží zahlédnout na příjezdové cestě auto, ale silnice je opuštěná, pohlcená stíny hustých smrků.

27.4.2022 v 18:00 | Karma článku: 10.76 | Přečteno: 269 | Diskuse

Irena Knorrová

Sobota ve městě růží (fotoblog)

Jen jednomu městu sluší růžová a může se hrdě nazývat "městem růží". Je to jihočeská Blatná, která výstavou růžových aranží vzpomíná na sedmdesátiletou tradici pěstování těchto květin na zdejších plantážích.

6.7.2021 v 18:00 | Karma článku: 17.37 | Přečteno: 332 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Alena Bures

Recenze - Martina Boučková: Šílená babička

Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....

28.3.2024 v 17:24 | Karma článku: 7.36 | Přečteno: 106 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 14.75 | Přečteno: 199 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.53 | Přečteno: 198 | Diskuse

Marek Ryšánek

Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.

Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.

26.3.2024 v 20:23 | Karma článku: 4.98 | Přečteno: 131 | Diskuse

Jana Péťová

Fluktuace každodennosti

Fluktuace každodennosti - Proměnlivost. Nepředvídatelnost. Dynamika. Rozmanitost. Odlesky radosti překvapení a lásky. Nástrahy a výzvy.

26.3.2024 v 11:08 | Karma článku: 11.10 | Přečteno: 192 | Diskuse
Počet článků 83 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 719

Kdysi jsem chtěla být operní pěvkyní a nebo slavnou novinářkou, ale osud mě srovnal do latě. I ten nejobyčejnější život ovšem nabízí spoustu námětů pro psaní. Moje rodina, přátelé, muži, zvířata, umění, příroda i město – to všechno je mojí inspirací…

Motto: Skutečně nejvzácnější chvíle v životě se počítají na okamžiky, kdy je hluboce rozrušena vaše duše (Soichiro Honda)

 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...