Noc před koncem světa

20. 12. 2015 18:00:00
21. 12. 2012 měl nastat konec světa. Závěrečné datum v mayském kalendáři naznačovalo apokalypsu. I člověk racionální, který katastrofickým předpovědím nevěří, byl nahlodaný mediální masáží a tím podivným shlukem čísel...

Začal bilancovat svůj život, šťourat se ve všeobecném úpadku lidstva a skončil konstatováním, že vlastně ten konec světa je celkem na místě. Když tedy konec, jak ho ale prožít? Není to den vhodný pro výjimečné skutky, pro splnění tajných přání, která by se teď měla buď realizovat, a nebo odložit přímo na věčnost?

Já chtěla strávit svůj poslední den omámená láskou – nebo alespoň její iluzí. Přepnout na nižší rychlostní stupeň, opít se vínem a poslouchat Pink Floyd v náručí někoho, kdo je stejně naladěný. Sama sebe jsem se musela zeptat: Znám někoho takového? Existuje vůbec? Je to někdo z mé minulosti, komu bych mohla zavolat a překvapit ho takovým návrhem? Ba ne, to může být pouze můj vzrušující, neznámý a přesto instinktivně známý hvězdný protějšek, je to Leo (http://knorrova.blog.idnes.cz/c/485682/lev-drak-versus-beran-had.html). Noc před koncem světa by mohla být tím správným okamžikem pro rozdmýchání ohně v nás.

Leo mě okamžitě pochopí, když mu trochu rozechvělá volám a snažím se mu vše vysvětlit. Rozumí mé panice a vítá společnost. Má doma dokonce i tu muziku našeho mládí a víno – samozřejmě! Bydlí ve starém zchátralém činžáku - s tím nebude mít anděl zkázy příliš práce.

V garsonce mě ale čeká překvapení. Leo ji má zařízenou ve francouzském venkovském stylu – bělené a barvené dřevo, batikované stěny, na všem je tu vidět dotyk jeho šikovných rukou, každý detail vybroušený k dokonalosti. Jedno velké okno vede do dvora, nad nímž se znepokojivě vznáší obrovský bledý měsíc. Leo stáhne dřevěné žaluzie a zapálí svíčky v mosazném svícnu – tím okolní svět přestane existovat.

Sedíme na posteli, protože jiné sezení Leo zatím nemá (asi taktika!) a pijeme (já hodně) bílé víno. Chvění se zmírňuje, tep zklidňuje, z přehrávače zní Wish you were here a můj průvodce katastrofou mě bere jemně do náručí.

Nevím, jestli jsem tohle někdy zažila: je to jako návrat domů, do dávno známých míst. Voní mi, sedí mi, vzrušuje a zklidňuje mě zároveň. Choulím se na posteli do klubíčka, vzduch je prostoupen vůní dřeva a hořících svíček. Leo mě zezadu obemkne celým tělem, jeho dech v mých uších, jeho tep je naprosto synchronní s mým. Tlukot srdcí splývá v jeden úder, moje tělo se noří do jeho, lví tlapy mě tisknou k sobě a hřejí a hladí. Po nekonečném mazlení mě Leo začne líbat na krk, jeho rty sledují dráhu krční tepny, a přijde toho mnohem víc – všechno, všechno, co může muž dát ženě, dává mi Leo až na doraz...

Přežila jsem a nezemřela slastí. Úzkými proužky mezi dřevěnými žaluziemi nakouklo do pokoje ranní šírání. Rozednilo se, venku se nic nezměnilo, a uvnitř – vše. Možná, že apokalypsu odvrátily bosé karmelitánky svými modlitbami v klášteře nad Prahou. Možná jsme konci světa zabránili my s Leem pradávným rituálem milování – a já teď cítím jen smíření. Už žádný neklid z nesplněných očekávání, protože nemůžu zažít víc, než tohle zasvěcení do lásky.

_

Lea jsem už neviděla. Odmlčel se a já nenašla odvahu ho kontaktovat. Nikdy jsem se nepokoušela najít byt ve starém domě, ztraceném kdesi ve spleti pražských uliček a dvorů. Skoro se zdráhám uvěřit, že se to někdy stalo. Jen to usmíření se životem, to zůstalo.

Autor: Irena Knorrová | neděle 20.12.2015 18:00 | karma článku: 10.21 | přečteno: 411x

Další články blogera

Irena Knorrová

Usedlost Cibulka 2024 - nádech k novému životu (fotoblog)

Košířská viniční usedlost Cibulka má za sebou bohatou historii. Vlastníci se tu střídali, období rozkvětu počátkem 19. století skončilo časem totálního zmaru. Vybydlené doupě squaterů koupila Nadace rodiny Vlčkových v r. 2021.

21.3.2024 v 15:00 | Karma článku: 11.39 | Přečteno: 190 | Diskuse

Irena Knorrová

Park Cibulka 2024 - 200 let po svém založení (fotoblog)

Pradávno je tomu, co se lidé zabydleli v údolí pod pražským kopcem Vidoule - svědčí o tom nalezené kostry z doby laténské i nálezy bronzových šperků. Od středověku pak tu stojí i jedna z viničních usedlostí, později zvaná Cibulka.

19.3.2024 v 20:00 | Karma článku: 12.71 | Přečteno: 170 | Diskuse

Irena Knorrová

1. března 2042, kdesi v Jižních Čechách (minihříčka)

Dům z červených cihel se koupe v zimním slunci, které už brzy zmizí za lesem. Muž na přední terase se snaží zahlédnout na příjezdové cestě auto, ale silnice je opuštěná, pohlcená stíny hustých smrků.

27.4.2022 v 18:00 | Karma článku: 10.76 | Přečteno: 269 | Diskuse

Irena Knorrová

Sobota ve městě růží (fotoblog)

Jen jednomu městu sluší růžová a může se hrdě nazývat "městem růží". Je to jihočeská Blatná, která výstavou růžových aranží vzpomíná na sedmdesátiletou tradici pěstování těchto květin na zdejších plantážích.

6.7.2021 v 18:00 | Karma článku: 17.37 | Přečteno: 332 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Jana Melišová

Nemáte nejaké drobné?

Chcel by som si kúpiť jedlo, nepomôžete mi nejakými drobnými? Otázka, pri ktorej sa mnohí tvária, že nepočujú, prípadne od dotyčného odvracajú zrak, keďže najčastejšie sa ju pýtajú ľudia bez domova nevábneho výzoru.

28.3.2024 v 12:53 | Karma článku: 18.54 | Přečteno: 217 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXXI.

Už měsíc mám nový vztah. "Randíme" denně mimo víkendů, ačkoli přiznávám, že myšlenky na něj mne neopouští ani o nich.

28.3.2024 v 6:00 | Karma článku: 7.82 | Přečteno: 157 |

Ivana Dianová

Billa šok

Billu navštěvuju docela často, mám ji totiž co by kamenem dohodil. Mám vůči ní spoustu výhrad, ale jít s plnými taškami pět minut, nebo jet několik stanic je dost rozdíl, což u mne hraje zásadní roli. Dnes jsem tam utrpěla šok.

26.3.2024 v 22:32 | Karma článku: 40.98 | Přečteno: 9106 | Diskuse

Lenka Prokopová

Oslava narozenin

V dávné době mého mládí se slavily narozeniny s dortem, svíčkami, babičkami, dědečky, strýčky a pratetami z třetího kolena. V dnešní době se slaví narozeninová párty hlavně s dalšími dětičkami.

25.3.2024 v 22:12 | Karma článku: 18.44 | Přečteno: 427 | Diskuse

Ivana Dianová

Utržená ze řetězu

Použila jsem samozřejmě nadsázku, ale musím se přiznat, že utrženě si kapku skutečně začínám připadat. Hledám, ba slídím, sháním, toužím a těším se. Strašně!

25.3.2024 v 20:38 | Karma článku: 24.07 | Přečteno: 677 | Diskuse
Počet článků 83 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 719

Kdysi jsem chtěla být operní pěvkyní a nebo slavnou novinářkou, ale osud mě srovnal do latě. I ten nejobyčejnější život ovšem nabízí spoustu námětů pro psaní. Moje rodina, přátelé, muži, zvířata, umění, příroda i město – to všechno je mojí inspirací…

Motto: Skutečně nejvzácnější chvíle v životě se počítají na okamžiky, kdy je hluboce rozrušena vaše duše (Soichiro Honda)

 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...