Lev, Drak versus Beran, Had

V tramvaji se tak hezky přemýšlí! Mysl se mi zatoulala k té mé seznamovací bilanci: pořídila  jsem si pěknou sbírka exotů - ale copak jsem v poslední době opravdu nepotkala muže, z něhož by se mi "podlomila kolena?"

A pak jsem ho zahlédla. Byl to opravdu Leo, vůbec se nezměnil za ty tři roky, co jsme se neviděli. Línou chůzí proplouval podvečerní Štefánikovou ulicí, dobře si vědom sám sebe i svého bezchybného pozadí v retro džínách značky Levi´s. Takovým drzým způsobem se kromě něj pohybuje snad jen Krokodýl Dundee nebo Indiana Jones…Vzpomínky mě přemohly. S hlavou opřenou o upatlané okenní sklo tramvaje č. 9 jsem si přehrávala své první setkání s tím pražským kovbojem, který už mezitím zmizel v davu...

Je podzim roku 2012 a já spěchám na schůzku s mužem, kterého znám z jednoho diskusního serveru.

Z dálky vypadá jako celkem obyčejný chlap - průměrně vysoký, prošedivělé vlasy, džíny a pohodlná kožená bunda. Když se přiblížím, zkoumají mě hnědozelené oči šelmy a tváři dominují ty nejsmyslnější rty, jaké jsem kdy u muže viděla: v úsměvu se rozvlní jako řádka obilných klasů ve větru. Krasavec – ovšem bývalý. Vypadá unaveně, snad až trochu vyžile. Znatelné vrásky změnily tu tvář jako zničující filtr fotku ve Photoshopu, ale já tu dřívější podobu rozeznávám a jihnu.

Sedneme si do vinárny a brzy pochopím, čím Leo systematicky ničí svou tělesnou schránku. Za hodinku vypije čtyři dvojky vína a vykouří deset cigaret. Zdá se mi to dost, i když se chová stále stejně mile a žádná opilost na něm není znát. Nevím, proč mě napadají podivné myšlenky: např. jestli ten chlápek dělá všechno tak náruživě a s vášní? Oddává se s takovým požitkem i milování? Něco mi vypráví a já zkoumám pohledem jeho ruce – silné kosti, široké dlaně, krátké prsty – spíš tlapy lva než lidské končetiny. No ovšem, klidně na sebe prozradí datum narození: Lev narozený v roce Draka. Jeho oheň je vnitřní, dobře ho ukrývá - já, vznětlivý Beran a smyslný Had k tomu, to jiskření ovšem cítím a už se mi nechce nechat Lea jen tak odejít. Jak často člověk potká někoho, s nímž je dle hvězd v takovém souladu čtyř nejvýznamnějších znamení zrození?

Poslouchám teď pozorně, co o sobě říká. Žádný zázrak se ale nestane, on není ten vhodný muž pro život. Po rozchodu s manželkou se ocitl na dně, bez peněz a střechy nad hlavou. Našel si malý byt a živí se příležitostnou prací, protože poslouchat nějakého šéfa se mu už nechce. Jeho dcera je dospělá, občas ji vídá, ale jinak se nestará o nic a o nikoho. Ke štěstí mu stačí láhev vína večer před spaním a cigarety – dopřává si je třeba v posteli, jelikož se nemusí na nikoho ohlížet. Pak možná ještě povolná žena… Ráno je úplně fit a těší se do práce, protože ho baví. Tenhle vizuálně příjemný model muže se evidentně vyznačuje velkou náklonností k alkoholu a malým smyslem pro závazky, říkala jsem si v duchu.

Při loučení se na ničem nedomlouváme - Leo cítí, že já hledám něco jiného. Je s tím smířený. Zítra si smluví rande s jinou (pak zase s další a další) a některá se určitě nechá pozvat do garsonky. Nevnucuje se, ale políbí mě tak, že se mi zatočí hlava. Snad je to tou opojnou směsí vína a chuti Chesterfieldek v jeho dechu. Temně zabarveným hlasem, kterým by mohl uklidňovat závodní koně na startu. Takřka neznatelným závanem vůně Armani Code… 

Musím utišit rozbušené srdce procházkou v ulicích. A ještě ten večer píšu Leovi zprávu: „Vím o tom ohni, co v sobě ukrýváš. Dal by se vznítit jedním vzdechem…“

Odpověď  přijde vzápětí: „Rozfoukej ho!“