Neodcházej, léto,
chci sedět pod lípou
a dívat se jak syčí
kapky deště
na rozpálené kůži.
Slunce se ve mně rozlilo,
celá zářím,
jsem okrově sametová
lenivá lvice,
břicho plné
vesmírného světla
a hroty ňader nabité
hvězdnou energií
- na dotyk praskám a srším
a spokojeně vrním v D-dur.
Zůstaň, léto,
jinak ten žár,
co ze mě sálá,
vydrží sotva do října,
než soustředí se do klína...