Ctitelé a přátelé

V blízkosti každé ženy se vždycky vyskytují nějací muži, i když právě nemá stálého partnera, nebo možná právě proto. Pomocná ruka i podpora se hodí a já jsem za ně vděčná svému nejlepšímu kamarádovi i letitému ctiteli.

Jak by vlastně dopadla prověrka našich vztahů z hlediska ubíhajícího času: znamená pro nás více stálé přátelství, nebo vášnivá, ale pomíjivá láska? A existuje vůbec přátelství mezi mužem a ženou?

Soudím, že ano, protože s mým nejlepším přítelem kamarádím už snad 15 let. Přáteli jsme se stali ovšem až poté, co jsme přestali být milenci. Ano, myslím, že kamarádit se mohou jedinci opačného pohlaví až „po“, tedy po vyšumění sexuálního napětí. Dotyčný kamarád byl příliš mladý, necítil se na roli manžela a otčíma, a tak se stal mým nejlepším přítelem.

Volá mi, když je nadšený výhledem na jakési švýcarské údolí a chce se o ten zážitek s někým podělit. On je ten, kdo mě zachrání, když mi ujede poslední autobus a nemám se jak dostat domů. Pověsí nový lustr a pomůže se stěhováním. Bez váhání mi půjčil peníze, když jsem neměla ani na dárek pro dceru k narozeninám nebo její lyžařský kurz. Jsem jeho vrbou a on zase mou - je tak příjemné svěřit se někomu se svými problémy a vyslechnout cenné stanovisko někoho z opačného tábora!

Když se můj kamarád ženil, asi jsem trochu žárlila, ale jsem člověk přející a právě tenhle kluk si lásku a štěstí zasloužil. Z mladíka se stal taťka dvou dětí, ze mě je skoro čekatelka na babičku, a naše přátelství trvá dál...

A můj dávný ctitel? Toho znám ještě déle, z doby vlasů po pás a hraní s folkovou kapelou. Naštěstí byl tak sebevědomý, že se neurazil, když jsem ho odmítla, ale povýšil mě na svou múzu. Byla jsem snad jediná, co mu odolala! Můj ctitel je totiž básníkem a o děvčata nikdy neměl nouzi. Každé vánoce mám od něj v dopisní schránce novou knížečku veršů nebo vtipných apokryfů. Jednu zimní noc tak strávím vždy čtením jeho poezie a pak pošlu e-mailem netrpělivě očekávanou recenzi.

Jsem jako Kalliopé, múza lyrických básníků – jdeme-li spolu na kafe, dostanu vždy jednu růži a ruce básníka se roztomile chvějí, když se chce napít ze svého šálku (ne, to není stářím ani nadměrnou konzumací alkoholu, vy škarohlídi, tento stav excitace si umělci schválně pěstují, kvůli tvorbě).

S laskavým dovolením autora zde jako ilustraci uvádím jeho tématickou báseň:

Kde líbají múzy?

Na lavičce v parku

v kavárenském šeru

při nákupu dárků

v budce buldozeru

na procházce v lese

na zastávce busu

na  hasičském plese

za chůze či v klusu

kudy chodím - pátrám

jaké je to místo

jít sem nebo snad tam?

chtěl bych ji mít jistou

Ve spaní jsem slyšel

 někde zahřmělo:

kde líbají múzy?

Všude.

Na čelo...